Matějská

Když jsem byla malá holka, bylo pro mne samozřejmé, že se každý rok jednou podívám na Matějskou pouť. Maminka frfňala, že je ještě zima, že počasí se zbláznilo, protože když byla mladá její maminka, vzpomínala, jak se na Matějské předváděla s lehkým florentinským kloboukem, zatímco ona najednou musí ve stejné době spát dítě do huberťáku... Ale nakonec jsme tam vždycky šly, samy dvě, protože táta kravál a pouťové zmatky nesnášel a protože přes týden pobýval služebně mimo domov, o víkendu chtěl být doma, mít klid a hlavně spát. Matka sice pouťový kravál také nesnášela, ale někdo holt se obětovat musel, aby to škemrající a ppbrekávající dítě (totiž mne) nemuseli zabít. Půlden to byl pro maminku zničující, ale finančeně to moc náročné nebylo, rodina si to hravě mohla dovolit, i když rodinnou kasu naplňoval jen otec a to ještě velice skromně. V dospělosti mi podobné kratochvíle odpadly od srdce, takže možnost srovnávání cen mi jaksi ušla. Až letos jsem si náhodou povšimla údajů, které mi vyrazily dech. Ona taková návštěva vůbec není levný špás! Grilovaná klobáska za 40 Kč, gyros za 90, turecký med za 30 - a občerstvení k takové akci přece patří. Pohárek svařeného vína vyleze u většiny stánků na 30 kaček a obyčejná káva na 10, přitom v chladném dni chodí dospěláci vlastně od jednoho toho horkého nápoje ke druhému, aby nezmrzli. Ceny ostatního jsou úměrné k těmto a to už se vůbec nezmiňuji o tom, kolik stojí samotné atrakce. Prostě, Matějská už není o zábavě, o rodinné pohodě, je to prostě jen výdělečný podnik.

Internet

Internet je báječná věc, úžasný vynález, na tom se asi shodneme všichni, i když... snadná dostupnost určitých informací má také svůj rub. Abych byla konkrétní: Oblíbila jsem si seriál Ztracení. Není to žádné veledílo, abych před ním padala na zadek, to zase ne, ale má to napětí, zajímavé myšlenky, okolo je krásná příroda, epizody mají spád, prostě, dívám se. No jo - ale! Člověku je dána zvědavost a zvídavost. Vím, že když si koupím napínavou knížku, nemám se napřed koukat na konec a také se většinou nekouknu, ale ce se táká epizod, které se vysílají jednou týdně, jsem zvědavá a zvědavá a zvědavá. Nebýt internetu, co je obsahem dalších dílů bych se prostě nedověděla. jenomže takhle si na pár minut zasednu za počítač a mám nejen obsah několika následujících částí, ale dokonce i druhé a třetí řady, hrom do toho! A neříkejte mi, že to nemám číst. To vím taky, ale víte, co je to pokušení???

Bourání budov historických

To je ale zase jednou šaškárna! Jestli je nějaká stavba k ničemu, lze ji zborat. Je-li to ale nějaká pamětihodnost, měla by být zachována, to dá zdravý rozum. Co se ale stane, když se v České republice tyto dva názory zkříží? Poznat se to dá na přerovském objektu, který bývý nazýván Komuna. Octl se v dezolátním stavu a kdosi jej koupil jen proto, aby jej zboural a stavěl na jeho místě. Zasáhli ovšem památkáři a bourání se pozastavilo do dalšího rozhodnutí. nějaké padlo, tak se zase chvíli bouralo - a nakonec se rozhodlo že JO, komuna JE památka a mělo by sní být podle toho zacházeno. To je všechno hezké, jenomže z původního objektu zůstala pouze menší část, vedlejší budovy dávno padly. Jsem zvědavá, co se stane nyní. Navrhovala bych bourače za trest zavřít do klády. Nebo jim na náměstí veřejně nasekat na holou! Mohou za to, že nejsou jasnovidci! Koupili něco, o co nebyl žádný zájem a nikdo z toho památku nedělal, to je pravda! Ale oni jsou majitelé a tak mají odpovědnost!

Život lidský

Život lidský je nacpaný pitominami, pravím já. Například ta nutnost zabývat se v posledních létech tím, zda někoho někde nediskriminují. Prověřovat tohle? Je to jako všechno! Nápad dobrý, konec špatný. Obchodní řetězce prý při přijímání nových pracovníků předkládají dotazníky, které žadatele diskriminují. Jasně, souhlasím s tím, že požadovat hned napřed při žádosti o práci například rodné číslo je lotrovina. Nemohu ovšem odsoudit fakt, že se někdo ptá na národnost či počet dětí. Jo, pokud žena uvede děti, jednoznačně v žádosti klesá a chápu, že se tím cítí být poškozena, faktem ovšem je, že kdybych já si do své soukromé firmy měla vybírat pracovní síly, ihned bych vyřadila "sdětné" ženy, mám totiž dostatek zkušeností s tím, že dětičky marodí věčně věkův a prvotní sliby, že "pečovat budou babičky", mohu ledabyle odvanout, jakmile dojde na lámání chleba, rodičky využití svého zákonného práva a nechají si napsat ošetřovačku. Aby bylo jasno, nemám jim to za zlé, žena, která je matkou, by jí v první řadě měla zůstat a na plný úvazek se věnovat péči o potomka. Když jí to finane nedovolí, je mi opravdu líto, ale to není můj problém. Pokud by taková žena chtěla být mojí zaměstnankyní, tak to adié a finito, takovou nemohu potřebovat! S tím mám osobní zkušenosti z dřívějšího režimu, kdy postih podobných dam nebyl možný, takže se v mém oddělení elegantně mrcasila dvojnásobná matka, která na ošetřovačkách a svém osobním zdravotním stavu s tím spojeným nakonec dokázala dosíci toho, že v jednom kalendářním roce odpracovala pouhý týden. A to i v dobách tehdejší tolerance vedlo šéfa k vybídnutí, aby si snad hledala jiné uplatnění! Bavit se v současných dotaznících o národnosti jistě žere jisté menšiny, ovšem lidský odhad je tu na místě - jsi ...? Asi budeš, holka, pořádná špindíra. Možná tak někde vzadu ve skladu něco pořádat za pár šupů, ale na plac? Ne, to asi ne! A tak bychom mohli mluvit donekonečna.

Bude jaro nebo nebude?

Bude jaro nebo nebude? Meteorologové sice tvrdí, že už si nezalyžujeme, ale za stálé počasí se také nedovedou zaručit. Já tvrdím, že jaro bude! Jednak už mám z nošení teplých kabátů a kozaček pořádnou depku a ta by se prohloubila, kdybych připustila opak. A potom, mám pracovní stůl s počítačem umístění v pokoji takovým způsobem, že mi protější fronta domů s okny slouží jako velmi dobrý rozeznávací prostředek. Slunce se totiž v průběhu roku točí tak zvláštně, že z odrazu jejich skel vyčtu roční období, což by si asi velice přáli naši pradávní předkové, aby to uměli s takovou jistotou. Jenomže já jsem přesvědčená, že to uměli i bez lesknoucích se oken v protějším traktu domů, tím spíš, že žádné domy a zasklená okna neznali. A protože stejně roční období rozeznávali, včas zaseli, včas sklidili a přežili, vychovali také své potomky a ti zase jiné, až jsme tady my! Díky, prapředkové, na to jaro už se těším!!!

Nevím, na co lidé potřebují adrenalinové sporty

Nevím, na co lidé potřebují adrenalinové sporty - každý den, každou hodinu můžou mít své vzrůšo! Jako ta manželská dvojice, která ulehla večer do postele a mínila tam setrvat až do víkendového rána, ale byla probuzena kýmsi, kdo se ukázal být hadem. Což o to, had se stavěl údajně už mezi Adama a Evu v ráji. Ale tento nenabízel ani pokušení, ani sladké jablko a nadto blbě koukal. Málo platné, že přivolaná hlídka zjistila, že šlo jen o užovku, manželé se pořádně vyděsili. Prý si ji snad museli přivézt domů v krabici s novým sporákem. Odborníci ale soudili, že takový transport by užovka sotva přežila, pravděpodobněji utekla nějakému sousedovi z terária. Tedy, i já to pokládám za pravděpodobnější, ale v tomto kontextu se ptám: nebylo by už konečně moudré zavést povinný registr takovýchhle domácích potvor? Nechci tím v žádném případě zasahovat do práv soukromníků, co vyznávají heslo "můj dům, můj hrad..." ale i oni sami by si měli uvědomit, že pokud ten "dům" není dům ani hrad, ale obyčejný byt se společnými stoupačkami, ohrožují pěstováním takových podivností na životě své bližní. Myslím, že ani sebezarytější nepřítel takových koček, psů nebo morčat neexne, když se k němu podobný exmplář zatoulá. Ale mně kdyby přistál v bytě had... No to bych hrůzou a hnusem snad pošla! A docela by mne zajímalo, zda by v tom případě uznali moji životní pojistku a kdo by si vzal na starosti výchovu mých dětí???

Gorila líná

Že se nám ale ta Kamba s porodem fláká, co lidé? Neříkejte, že nevíte oč jde. Kamba je opice, konkrétně gorila z pražské ZOO. Jejím "manželem" je obrovský impozantní Richard, který z další svojí "Ženou" už před několika léty zplodil roztomilé dítě Moju, o kteréžto malé gorilce se celé hordy chovatelů a ošetřovatelů dlouho přeli, je-li holka nebo kluk. Prý je konečně potvrzeno, že Moja je gorilí holka, skoro už slečna, ony roky nestojí. No a Richard je kabrňák, prostě nehodlá zůstat jen při jednom potomkovi, takže Kamba se čeká. Český rozhlas vymyslel už před časem senzační protestšou Odhalení, nyní ukazuje dění mezi gorilami díky šikovně umístěným kamerám 24 hodin denně. Řečeno bylo, že Kamba už už přivede na svět mládě. Ale dny ubíhají a ono nic. Odborníci zase až tak odborní asi nejsou. Kabma pořád někde sedí a leží, cosi žvýká a chrání si velké břicho. Dítě kde nic tu nic. No, aspoň že matka ví, co se sluší a patří a před porodem náležitě odpočívá.Mnohé lidské matky by si z ní nměly vzít příklad.

Co takhle pořídit si prasátko?

Nemáte dost domácích mazlíčků? Co takhle pořídit si prasátko. Ne, nemám na mysli takové, jaké donedávna choval herec George Clooney, jeho pašík Max byl docela normální velký kousek a jako takový na mazlíčka trochu obtížný, i když se slavným hercem prý někdy spal i v posteli. Myslela jsem, jestli byste třeba nechtěli takové zakrslé prasátko z Thajska. Čuníček dorůstá sotva 30 centimetrů a váží maximálně 5 kilogramů. Jeho vlastnictví teď patří k veliké módě v Číně. Podle čínského kalendáře je totiž rok 2007 rokem prasete a čínští majitelé prasátek se tak asi chtějí zavděčit osudu a třeba si jej tak trochu naklonit ve svůj prospěch. Každopádně, zakrslí čuníčci prý jsou náramně dobře na odbyt! Jak by ne, šunku si z nich sice neuděláte, ale zato mají po celý život roztomilý vzhled mladých selátek.

Karel Svoboda

Zítra má pohřeb skladatel Karel Svoboda. Vzal to hodně zkrátka. Fámy, které se vynořily po jeho smrti, jsou mnohočetné a rozporuplné. Může za jeho konec manželka Vendula, ne, nemůže, je skoro svatá. Vychází s Karlovými dětmi z předchozího manželství - ne, řerou se jako psi, dospělý syn a dcera macechu nesnášejí. Karel měl dluhy, Karel neměl dluhy. Měl deprese, ne, já nic nepozoroval. jsou dokonce i dvě verze úmrtí - sebevražda nebo vražda. Cháou, bulvární tisk z něčeho žít musí, ale nebylo už těch nechutností trochu moc? Co takhle prokázat velikému skladateli poctu tím, že se těchto dohad zřeknu? A to nechci vidět, co se vykulí zítra, jaké budou reakce na pohřeb, na každé mrknutí mladé vdovy či na každý vzdech! I když se říká že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, všechny ty dosavadní dohady by si měl každý strčit leda za klobouk. A ty příští také. Hřmotného Karla už to nevzbudí a házet špínou po jeho blízkých, to se nesluší.

Horší než hyena

Že jsou někteří lidé horší než hyeny, to už vím dávno. Ale že někteří dovedou být takové svině, to mne tedy nenapadlo, říkala jsem si při zprávách, jak kdosi nafotil mrtvé tělo Karla Svobody a pokusil se snímky prodat časopisu Blesk. Prohlásil se jako soused a to mne přes všechnu konsternaci přineslo jakés takés vysvětlení - je to strašné, ale asi šlo o nějaké sousedské spory, ten člověk si nepadl se slavným skladatelem do oka a takhle nízce se mu po smrti mstí. A vida, vzápětí se ukázalo, že ono je to ještě horší. S největší pravděpodobností snímky nafotil a se zištným úmyslem nabídl k prodeji - policista! A snad se dokonce ví který. Hned při příjezdu prý frfňal, že za takovou práci bere málo peněz a kdesi cosi - už to je krásný příklad lidského jemnocitu a porozumění, když šlo o tak významného zesnulého a ještě k tomu mladá vdova a malé dítě a moment překvapení a všechno to okolo... No, ten ksindl v uniformě si z toho nepřipouštěl vůbec nic, naopak ho hned napadlo, jak se na té tragédii soukromě přiživit. A nejen že je to hajzlík, ještě ke všemu musí být úplně blbý, že ho nenapadlo, že se na to musí nutně přijít! Vroucně doufám, že takový člověk u policie dlouho nepobude a že je v jejích řadách opravdu jen jediný!