Úvahy

Thoughts

úterý, listopadu 13, 2007

Pokrok

Pořád se všude mluví o tom, jaký pokrok udělalo lidstvo za posledních dvě stě let. Pokrok? No jak v čem. V mnoha věcech určitě, spousta by toho ale klidně mohla zůstat za dveřmi "civilizace". Když jsem byla malá, což je tak před půlstoletím, zločinnost v Čechách byla vcelku nízká. Že se někde lidé vraždí a střílejí po sobě při jiné příležitosti než ve válce, to jaksi nebývalo. Vzpomínám na senzaci, která kdysi otřásla naší čtvrtí a jako na jev nevídaný na ní bylo ještě dlouhá léta vzpomínáno: jednou tam pobíhala po náměstí kolem poledne ženština v županu a za ní běhal manžel - což by nebylo nic až tak zvláštního, nebýt toho, že ženě trčela ze zad rukojeť dlouhého nože a manžel za ní neběhal proto, aby jí pomohl, nýbrž proto, aby ji dorazil, neboť on to byl, kdo jí ho za mocného láteření vrazil mezi lopatky. Lidé byli tak konsternovaní, že ani nezasáhli - a ostatně by si asi zásah rozmysleli i kdyby konsternovaní nebyli, protože dvojice patřila k etnické menšině, která... Inu, tak se to opatrně vyjadřuje dnes, aby jeden nenarazil, lidé tenkrát lapidárně říkali"... holt cikáni, co se dá od nich čekat." To ale byla opravdu jen výjimka. A dnes? Člověk mrkne na internetové zpravodajství a hned má na talíři článek s nadpisem: Na Václavském náměstí se dnes stříleho. Hotový Čikágo, neblahý paměti!