Ochlazení

Tak já nevím... V předpovědi počasí napřeskáčku slibují podstatné ochlazení, venku je místo toho horko jako v peci, mnozí lidé z toho kolabují a někteří umírají a jinak se nic neděje. Stejně tak, jako se nedělo v době mého dětství, kdy se ooprvé začalo mluvit o problému skleníkového efektu. jenomže to bylo skoro před padesáti léty a zdálo se, že půlstoletí mimořádného technického pokroku tuhle potíž vyřeší levou zadní. No nevyřešilo, všechno narazilo na lidskou nepružnost a chamtivost. A dnes to tady máme! Je už zatraceně třeba s tím něco dělat - a nikdo nedělá. Lidé se dál ve vedrech potácejí do práce v narvaných dopravních prostředcích a trpí osmihodinovou pracovní dobu v mnohdy nevyhovujících prostorách a každý ten nahoře si nad tím umyje ruce - jinak to přece nejde, nelze narušit systém odměňování, ani systém služeb, ani nic! Půjde to stále tak, i když teploty budou stoupat? Asi ano. Slabí padnou, silní přežijí (možná - najaký čas, prostě o něco déle). A tak to půjde až do konce, až se tu bude plazit po vyprahlé Zemi jen hrstička zoufalců jako v kultovním již románu Duna. Nadějné vyhlídky! Inu - jedno pořekadlo praví :"svět patří chytrým". A mně z toho vychází, že rozhodující části lidstva prostě asi chytrost schází.

Osud

Každý člověk prý má svůj osud. Když se hodně snaží, může ho trochu pozměnit, ale základní linie je prý už předem daná. Svůj osud má určitě i každé zvíře, od brontosaurů (kteří asi měli tak dlouho v předpovědíš špatné biorytmy, až vyhynuli), po posledního broučka (z nichž někteří pod vlivem úísně "nech brouka žít" vedle lidí přežívají a jiní jsou decimováni). Svůj osud koneckonců musí mít každý strom, každá kytička, každá kapka vody - a to nemluvím o předmětech, které lidi vyrobí, i tady musí něco řídit, že jednu knihu třebas nikdy nikdo nepřečte a jinou žák Novák z 1. B pocamrá pribináčkem! A co teprv kosmos, vesmír, jiné planety! A možná i život na některých z těch jiných planet! Obecně se věří, že tohle všechno řídí jakýsi element, který se nejčastěji nazývá Bůh, ale to by prostě nešlo i kdyby byl doopravdy všemocný, to by musel mít hlavu jako škopek! Já si představuji, že tenhle neuvěřitelný zmatek řídí nějaký obrovský počítač! Jen nevím, kde se vzal. Možná si ho stvořil Bůh, aby mu to řízení líp odsejpalo.

Psi u krámu

Pravidelně chodím kolem jednoho krámu, před nímž bývají uvázaní psi - už jsem se o tom možná někdy zmiňovala. Většina těch nebožáků se tváří zahanbeně ("No jak mi to mohli ti moji udělat, uvázat mne tady potupně jako psa"!) nebo vylekaně ("Co když mne už nechtějí, co když mne tu nechají?") Poměrně malá část psů nese tyto chvíle flegmaticky("Vlezte mi na záda a neočumujte mne všichni, jsem uvázanej, tak jsem uvázanej, no bóže!") Ale dnes jsem poprvé uviděla psa, který se v téhle situaci na plnou tlamu smál. Veliký irský setr, patrně čistokrevný, nádherné pěstěné zvíře! Možná bude někdo tvrdit, že je to přehnané, že psi se nedovedou smát. Já vím, že dovedou, každopádně tenhle se smál. Nádherně do leskla vyčesaný, očividně dobře živený, sebejistě se smál na celý svět. "Cha, cápkové," říkala jeho rozesmátá tlama, "poslužte si, opovrhujte uvázaným nebo mne litujte, jak je chtěná libost, ale já na vás kašlu, protože vím své! Za chvíli vyjde ven ten můj člověk, vodítko uvolní, dá mi nějakou dobrotu a půjdeme spolu běhat do parku. No vím to, vím, protože jí sice nosím na krku známku, kterou on zaplatil, ale přesto je on můj a ne já jeho!"

Klobouk

Napadlo vás už někdy někoho, kdo a kdy vlastně vymyslel klobouk? Muselo to být hodně dávno, možná už s tím začal nějaký ten člověk neandrtálský, když si dával na hlavu obrovský list, aby na něj nepršelo nebo kus kožešiny, aby mu nebyla zima. Hlavu chránit je důležité, zdůrazňují i moderní lékaři, to není žádná předpotopní vymyšlenina. Jen je mi divné, jak to tak lidstvo od pradávna ví! Ale člověk je tvor mazaný. Kdyby právě hlabvu často nepoužíval k vymýšlení hloupostí, bylo by na světě jistě mnohem lépe. V oblasti hlavypřikrývek se ale vyřádil s důmyslem. Vznikly klobouky proti slunci a čepice na zimu, nepromokavé klobouky do deště a koupací čepice, sportovní čapky a čelenky a klobouky jen tak pro eleganci, dětské kloboučky a čepičky stejně safari helmy a helmy pracovní nebo vojenské. Tak mne napadá, že snad pro každou příležitost byl vymyšlen nějaký hlavokryt a to je dobře ve skutečnosti i pro literaturu. Takový Cyrano by bez širáku neměl co odhazovat v dál a trapper Old Firehand by bez své kožešinové čepice s mývalým ocasem možná onemocněl a zemřel.

Drápek

Nějaká slavná žena - vždycky zapomenu která - prý kdysi pravila, že pomocnou ruku člověk většinou najde jedině na konci vlastní paže. Tušila jsem, že to platí dodnes, ale netušila jsem, že i v oboru lékařství musí někdy člověk postupovat stylem "udělej si sám". Začalo to tím, že jsem od svého kocoura utržila docela slušný škrábanec na stehně. Kocourek je hodný, nepere se a nechtěl mne cíleně poranit, prostě se něčeho lekl právě ve chvíli, kdy mi seděl na klíně, vyskočil, odrazil se zadními - a už to bylo. Zůstala mi jizva jako hrom. Pravda, skrytá. Tak miniminisukni, aby tohle pod ní bylo vidět, by si v době své slávy neoblékla ani Brigitta Bardotová. Ale jizva tu byla. Velká a hnusná, herdek! Radila jsem se s doktorem, radila jsem se v lékárnách, radila jsem se s kdekým a vyzkoušela kdeco. Masti a mastičky se válely doma skoro všude a v lednici převažovaly zásoby potravin. Nesahla jsem k laserovému ošetření, to je pravda, to mi doktor doporučil - jedno sezení asi za stovku. To bych musela krást. Nakonec jsem v zoufalství vyždímala mozek a vzpomněla si, jak jizvy ošetřovala moje prababička. No jo, mastí ze sádla, sama si jí uvařila! Koupila jsem sádlo, vyškvařila, (škvarečky zbaštila, když už, tak už), sádlo přečistila, do teplého jsem nasypala sušenou řebříčkovou nať a nechala jsem to na kamnech celý den na teple vyluhovat. Když jsem to potom přecedila, sádlo dostalo nepěkně zelenkavou barvu, ale účinek byl skvostný. Po pár dnech mazání začala jizva výrazně měnit vzhled k lepšímu. Namlsala jsem se a stejným způsobem připravila ještě mast z jitrocele. A pomohlo to! V létě se určitě nebudu muset bát plavek, na stehně mi zůstala jen úzká, málo viditelná čárka. Ale ty nakoupené mastičky nakonec také posloužily - báječně luxusně se jimi ošetřují nohy!