Drápek

Nějaká slavná žena - vždycky zapomenu která - prý kdysi pravila, že pomocnou ruku člověk většinou najde jedině na konci vlastní paže. Tušila jsem, že to platí dodnes, ale netušila jsem, že i v oboru lékařství musí někdy člověk postupovat stylem "udělej si sám". Začalo to tím, že jsem od svého kocoura utržila docela slušný škrábanec na stehně. Kocourek je hodný, nepere se a nechtěl mne cíleně poranit, prostě se něčeho lekl právě ve chvíli, kdy mi seděl na klíně, vyskočil, odrazil se zadními - a už to bylo. Zůstala mi jizva jako hrom. Pravda, skrytá. Tak miniminisukni, aby tohle pod ní bylo vidět, by si v době své slávy neoblékla ani Brigitta Bardotová. Ale jizva tu byla. Velká a hnusná, herdek! Radila jsem se s doktorem, radila jsem se v lékárnách, radila jsem se s kdekým a vyzkoušela kdeco. Masti a mastičky se válely doma skoro všude a v lednici převažovaly zásoby potravin. Nesahla jsem k laserovému ošetření, to je pravda, to mi doktor doporučil - jedno sezení asi za stovku. To bych musela krást. Nakonec jsem v zoufalství vyždímala mozek a vzpomněla si, jak jizvy ošetřovala moje prababička. No jo, mastí ze sádla, sama si jí uvařila! Koupila jsem sádlo, vyškvařila, (škvarečky zbaštila, když už, tak už), sádlo přečistila, do teplého jsem nasypala sušenou řebříčkovou nať a nechala jsem to na kamnech celý den na teple vyluhovat. Když jsem to potom přecedila, sádlo dostalo nepěkně zelenkavou barvu, ale účinek byl skvostný. Po pár dnech mazání začala jizva výrazně měnit vzhled k lepšímu. Namlsala jsem se a stejným způsobem připravila ještě mast z jitrocele. A pomohlo to! V létě se určitě nebudu muset bát plavek, na stehně mi zůstala jen úzká, málo viditelná čárka. Ale ty nakoupené mastičky nakonec také posloužily - báječně luxusně se jimi ošetřují nohy!