Úvahy

Thoughts

úterý, května 29, 2007

Týraná dítka

Tak si říkám, jestli se kdy najde pohřešovaná Anička z toho případu o týraném Ondřejovi nebo je to jen planý humbuk. Vcelku mne nepřekvapuje, že v Klokánku se za malou holku mohla vydávat žena jednoiu tak stará, všichni zúčastnění měli asi z toho případu hlavu v pejru a údajné rozčílené holčičce nikdo nevěnoval moc pozornosti. Zůstává mi ale rozum stát, jak se jinde na úřadech mohlo nějaké děvče na návod dospělého vydávat za někoho, kým není. A je mi dost divné, jak vykonávají jednotlivé administrativní složky v naší republice svojí práci, že si nikdy nikdo nevšiml nějaké podezřelé okolnosti. To mi nikdo nenamluví, že zlotřilá Maurerová byla tak rafinovaná, že při žádosti o adopci domyslela celý případ do takového detailu, aby na tom nikdo nic podezřelého neviděl. Nejspíš každý rutinně vykonal svůj díl práce a nad ničím nepřemýšlel, takže to té paní málem prošlo. Báječné, když si pomyslím, kolik slušných lidí je v naší zemi s odpuštěním buzerováno pro každou pitomost, říkám si, že se někde přece jen vloudila chybka.

čtvrtek, května 17, 2007

Podvodné daně

Ha! Před několika dny se objevilo v tisku varování, že jakási firma vymáhá ekologickou daň ve výši 1980 Kč a to neoprávněně, žádná taková daň v zákoně stanovená není! Naivně jsem se zaradovala, že jednou aspoň máme v naší republice nějakou spravedlnost, firmu si jistě proklepne policie a daň se žádná platit nebude, vždyť také kam bychom to měli okna a jak by k tomu přišly hůře situované domácnosti, aby platily něco za něco, co prostě nemohou ovlivnit! A ejhle, dnes se dozvídám ze stejných pramenů, že vláda o ekologické dani skutečně uvažuje! Ze zprávy zatím nevyplynulo, jak a v jaké podobě by měla být hrazena. Pokud je to míněno tak, že jí budou platit podniky, které znečišťují životní prostředí, je to jedině v pořádku, obávám se ale, že tak jednoduché to nebude! Pokud jde o požitky, je to v našem státě vždycky nazadrmol - někdo je má a někdo ne! Ale jak jde o nějakou nepříjemnost, která má lidem ukrást další peníze z kapsy, jsme si najednou všichni rovni! Má-li dojít k tomu, aby tuto daň platila každá domácnost, sice marně, nicméně rozhodně nesouhlasím! Jistě, jsou domácnosti, které možná znečišťují životní prostředí víc než jiné, netopí elektřinou ani plynem, ale fuj, pořád ještě pevnými palivy! No ano, topí! A myslí si snad ti blbečkové nahoře, že to činí z plezíru? Že lidé, vesměs staří a nemajetní, mají ukrutnou radost z toho, že musí tahat uhlí a vymetat popel a prášit si do nosu a špinit si byt, zatímco by mohli ve vší pohodlnosti otočit nějakým čudlíkem či zasunout šňůru přímtopu do zásuvky? Oni prostě na tu ekologii NEMAJÍ. Pokud to pánové náčelníci ještě nepochopili, je to jejich chyba. Ale já myslím, že to pochopili a je jim to prostě jedno. Ti malí se buď přizpůsobí a zaplatí nebo pomrznou. (Aspoň nebude třeba jim vyplácet důchod). Že?

středa, května 02, 2007

Malí a velcí

Docela by mě zajímalo čím je způsobeno, že malí se většinou chovají o kapánek výbojněji než velcí. Malý pes si často dovolí na většího, zatímco velký si ho přezíravě nevšímá. Malí lidé se víc ženou za úspěchem a často se jim daří, co takový Napoleon nebo Carlo Ponti! Ale i ti docela průměrní prcci se ovčas nafukují víc než je zdrávo. Povím příklad - v neděli jsem šla do malého..marketu na nákup. Přede mnou u pokladny zachovalá starší paní velikosti, že bych si jí snad při svých 180 centimetrech mohla uložit do kapsy. Nákupu pár kousků, vyndala to z nadměrně velkého vozíku, zaplatila. Já vyndávám svůj nákup na pojízdnou plošinu v přesvědčení, že těch pár maličkostí dá do tašky a odsune se. Ona ale nic. Stojí a děsně překáží přesně v tom místě, kam bych si potřebovala přešlápnout já, abych své popojíždějící potraviny mohla začít ukládat do tašek. Stojí a civí. Já nevím... jestli se jí něco nezdálo na markování nebo při vrácení peněz, měla zůstat před pokladnou tak dlouho, než se to vyjasnilo. Jestli na něco zapomněla, stejně se cestou kolem pokladen nemůže vrátit, musí udělat další kolečko vchodovým turniketem. Ne, zjevně jí to nedošlo. Uhnula, až když jsem řekla "Dovolíte, prosím?" Ustoupila o krůček do úplně prázdné dvorany - a stihla mně nemilostivým pohledem. Asi jsem si podle ní na ubohou stařenku hodně dovolila.