Byrokracie

V poslední době se všude brojí proti "zbytnělé byrokracii" a "přezaměstnanosti v administrativě". Jinými slovy řečeno, na úřadech je prý mnohem víc zaměstnanců, než by bylo nutné. Tedy, nejsem samozřejmě statistik, takže můj názor nemůže být úplně fundovaný. Naproti tomu pochybuji, zda vůbec nějaká statistika může fundovaně vypočítat, zda na tom či onom úřadu je pracovníků moc nebo právě tak akorát. Já mohu vyjádřit pouze přesvědčení, že to celé je jen humbuk aby se zastřelo, že jediná "přezaměstnanost" je ve vládních složkách. Sama pracuji v administrativě celý život a tak vím, o čem mluvím. Že bych se někdy jako "úřednice" mohla flákat, to tedy nehrozilo ani za minulého režimu. Jasně, občas jsem si prodloužila pauzu "na oběd" a odskočila si místo jídla na nákup nebo ke kadeřnici (hlavně proto, že mě nikdo necitýroval, po jak dlouhé době si smím tu pauzu udělat a dokdy musím a tak se to dalo časově skloubit) Ale hlavně, práce musela být vždycky v neztenčené míře hotová! Jestli to šlo někde jinde jinak, závidím, já to měla vždycky nalinýrováno takto. Pokud si někdo myslí, že v posledních létech se spousta času ušetří používáním počítačových progranmů, velice se mýlí. Takový blbeček patrně nevnímá, že každý program je vlastně na začátku holá kostra, na kterou se musí něco nabalit - vložit statistické údaje, informace, záznamy. A to se většinou chce po zaměstnancích administrativy jen tak mimochodem, navíc k celé jejich předchozí agendě. Plus k tomu zaškolování nových pracovníků za ty odešlé do důchodu či vůbec do pryč. Takže práce není míň, ale paradoxně mnohem víc než dřív!!! Ať si to ověří každý ten mameluk, který si myslí, že kecám! Pravda, byrokracie bývala v určitých dobách lážo-plážo. V každém úřadě posluhovačka, která nosila svačinu a panu šéfovi noviny, mladí poslíčkové, co běhali sem a tam, zakládali a přinášeli potřebné dokumenty a vyřizovali vzkazy... Ouřada v klotových rukávech třeba kolik hodin pouze linkoval papíry a prací se nepřetrhnul, i poslední slečně písařce vybyl čas aspoň na to, aby se každou hodinku zhlédla v zrcátku a napudrovala si nos. A nad tím vším pan "přednosta" či jinak pompézně pojmenovaný náčelník, který z důvodu svého letitého postupu už měl kancelář sám pro sebe, v ní kanapíčko s voskovaným potahem a na něm si denně s tváří pod novinami dával svého "zaslouženého" šlofíčka po obědě. No jo, vážení, ale takhle to chodilo naposled za první republiky!!!