Jen plať

Nač máme zdravotní pojištění začíná být v posledních létech docela jasné. Plať, člověče, jako mourovatý, když budeš něco potřebovat, my ti dáme pár šprdlíků a ostatek si stejně zacáluješ sám. Myšlenka zdravotního pojištění je samozřejmě správná, ale jako všechno, zvrhla se. Zaprvé se z těchto prostředků financují naprosté nesmysly (když se někdo při nevhodném sportování přizabije, nikdo ho neklepne přes prsty, že to neměl dělat, ale léčba je mu hrazena) zadruhé rozhoduje byrokracie a to i v případech, že je to vysloveně absurdní! Jako v případu malé Sabiny, která pro svalové onemocnění tráví své dny na vozíku. Je jasné, že čtyřleté dítě má i při tak vážné nemoci tolik temperamentu, že se chce pohybovat, byť za pomoci koleček - a že jí z toho mechanického posouvání bolí ručičky. Potřebovala by vozík elektrický, na ten však podle předpisů nemá nárok. Proč? Je jasné, že takto postižené dítě se nikdy neuzdraví, nikdy nebude žít normálním životem a kolika let se tu vlastně dožije, to je ve hvězdách. Jestliže na fyzickou úlevu takovému drobkovi nenajdeme peníze, pak jsme společnost barbarská a zaostalá a v tom případě navrhuji aspoň radikální řešení - milosrdně utratit!