Matějská

Když jsem byla malá holka, bylo pro mne samozřejmé, že se každý rok jednou podívám na Matějskou pouť. Maminka frfňala, že je ještě zima, že počasí se zbláznilo, protože když byla mladá její maminka, vzpomínala, jak se na Matějské předváděla s lehkým florentinským kloboukem, zatímco ona najednou musí ve stejné době spát dítě do huberťáku... Ale nakonec jsme tam vždycky šly, samy dvě, protože táta kravál a pouťové zmatky nesnášel a protože přes týden pobýval služebně mimo domov, o víkendu chtěl být doma, mít klid a hlavně spát. Matka sice pouťový kravál také nesnášela, ale někdo holt se obětovat musel, aby to škemrající a ppbrekávající dítě (totiž mne) nemuseli zabít. Půlden to byl pro maminku zničující, ale finančeně to moc náročné nebylo, rodina si to hravě mohla dovolit, i když rodinnou kasu naplňoval jen otec a to ještě velice skromně. V dospělosti mi podobné kratochvíle odpadly od srdce, takže možnost srovnávání cen mi jaksi ušla. Až letos jsem si náhodou povšimla údajů, které mi vyrazily dech. Ona taková návštěva vůbec není levný špás! Grilovaná klobáska za 40 Kč, gyros za 90, turecký med za 30 - a občerstvení k takové akci přece patří. Pohárek svařeného vína vyleze u většiny stánků na 30 kaček a obyčejná káva na 10, přitom v chladném dni chodí dospěláci vlastně od jednoho toho horkého nápoje ke druhému, aby nezmrzli. Ceny ostatního jsou úměrné k těmto a to už se vůbec nezmiňuji o tom, kolik stojí samotné atrakce. Prostě, Matějská už není o zábavě, o rodinné pohodě, je to prostě jen výdělečný podnik.