Karel Svoboda

Zítra má pohřeb skladatel Karel Svoboda. Vzal to hodně zkrátka. Fámy, které se vynořily po jeho smrti, jsou mnohočetné a rozporuplné. Může za jeho konec manželka Vendula, ne, nemůže, je skoro svatá. Vychází s Karlovými dětmi z předchozího manželství - ne, řerou se jako psi, dospělý syn a dcera macechu nesnášejí. Karel měl dluhy, Karel neměl dluhy. Měl deprese, ne, já nic nepozoroval. jsou dokonce i dvě verze úmrtí - sebevražda nebo vražda. Cháou, bulvární tisk z něčeho žít musí, ale nebylo už těch nechutností trochu moc? Co takhle prokázat velikému skladateli poctu tím, že se těchto dohad zřeknu? A to nechci vidět, co se vykulí zítra, jaké budou reakce na pohřeb, na každé mrknutí mladé vdovy či na každý vzdech! I když se říká že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, všechny ty dosavadní dohady by si měl každý strčit leda za klobouk. A ty příští také. Hřmotného Karla už to nevzbudí a házet špínou po jeho blízkých, to se nesluší.