Formule 1

Tak už je to zase za dveřmi! Nějakou dobu jsem se mohla v televizi dívat víceméně na vše, co se mi zachtělo, aniž bych byla šikanována synovými výroky :"To tedy nepočítej, že se budeš dívat na ty svý zamilovaný srágory, tentokrát si já pustím Formuli." Nebo (po několikáté, když už jsem přivykla) : "Bez šance, matko, v neděli jsou autíčka!" No, přiznávám, že jsem matka dost moderní. Ano, ráda se podívám na nějaký zamilovaný film, kde to všechno dobře skončí, ti dva si padnou do náručí a hodlají spolu vydržet až do smrti, to je dáno tím, že i já jsem kdysi takhle s jedním stála a přísahala a když mi tem můj umřel po tak málo létech, že to rozhodně není běžné, prostě už nejsem celá, nejsem táž a ráda vidím něžné city alespoň na televizní obrazovce. Ale čeho je moc, toho je přespříliš a tak se v tom cukerínu nemusím plácat neustále a docela ráda občas přehodím páku a sleduji třebas právě ty závody Formule 1 se svým synem, který halasí, nadává, vidí každou chybku a fandí co to dá. Já vždycky držela palce Schumacherovi, což z nás činilo protivníky, neb syn straní mladšímu Alonsovi. Tedy řeknu vám, je to k vzteku! Schummi si odejde do předčasného důchodu a co já??? Přece nebudu držet basu s vlastním synem, když jsme a priori ve všem proti sobě? Alonso je sympaťák, ale budu si muset vybrat někoho jiného, komu začnu u televize tleskat a vynášet jeho přednosti do nebe, jen aby u nás o nedělích nebyla nuda!