Malí a velcí

Docela by mě zajímalo čím je způsobeno, že malí se většinou chovají o kapánek výbojněji než velcí. Malý pes si často dovolí na většího, zatímco velký si ho přezíravě nevšímá. Malí lidé se víc ženou za úspěchem a často se jim daří, co takový Napoleon nebo Carlo Ponti! Ale i ti docela průměrní prcci se ovčas nafukují víc než je zdrávo. Povím příklad - v neděli jsem šla do malého..marketu na nákup. Přede mnou u pokladny zachovalá starší paní velikosti, že bych si jí snad při svých 180 centimetrech mohla uložit do kapsy. Nákupu pár kousků, vyndala to z nadměrně velkého vozíku, zaplatila. Já vyndávám svůj nákup na pojízdnou plošinu v přesvědčení, že těch pár maličkostí dá do tašky a odsune se. Ona ale nic. Stojí a děsně překáží přesně v tom místě, kam bych si potřebovala přešlápnout já, abych své popojíždějící potraviny mohla začít ukládat do tašek. Stojí a civí. Já nevím... jestli se jí něco nezdálo na markování nebo při vrácení peněz, měla zůstat před pokladnou tak dlouho, než se to vyjasnilo. Jestli na něco zapomněla, stejně se cestou kolem pokladen nemůže vrátit, musí udělat další kolečko vchodovým turniketem. Ne, zjevně jí to nedošlo. Uhnula, až když jsem řekla "Dovolíte, prosím?" Ustoupila o krůček do úplně prázdné dvorany - a stihla mně nemilostivým pohledem. Asi jsem si podle ní na ubohou stařenku hodně dovolila.