Chladící pult

Když se v dobách mého dětství v nejmodernějších masnách a lahůdkářství začaly objevovat nové chladící prodejní pulty, zkušené hospodyně jen frněly: "To se nemůže ujmout, vždyť je to nesmysl! Ten břichatej pult zabírá moc místa a není kde udělat potom přepážku, aby si na ní zákaznice mohly položit tašku!" A vida, ujalo se to - a jak! Dnes prakticky v krámě nenajdete paradoxně naopak ten pult, na který by si hospodyně mohly odložit tašku. Heslo "Náš zákazník, náš pán," to se jen hlásá, ale v praxi je to prostě jinak. Máte chlazený potraviny, holoto, tak co byste ještě chtěli? Prodavačka musí stát hodiny za pultem a zdvořile se culit, obsluhovat, jako když bičem mrská a obracet se v krámě jako hrací káča! Ale každá zákaznice s taškou (a že snad každá ženská na nákupu nějakou tu tašku má), musí tenhle nákupec pokorně položit před pultem na podlahu a té prodavačce na druhé straně se jako Ivánek ve známé poháce o mrazíčkovi pokloní až k zemi. Nu, proč by ne. V téhle zemi se pořád něčemu klaníme, takový denní nácvik přece nemůže škodit. A že půjdeme do důchodu po létech ještě zhuntovanější? Prosím vás, jakýpak důchod, než se k němu dohrabeme, už na něj stejně nebude!