Úvahy

Thoughts

pondělí, února 25, 2008

Otřesné podmínky

Nezdá se vám, lidé, že otřesný případ malého Honzíka Rokose je pořádnou ostudou pro naši republiku, pro představitele jejích zákonů a její bezpečnosti? Mně se to tedy zdá. Už dostatečně příšerný je samotný fakt, že někdo může zabít tak hezké a očividně zdravé dítě. Ale jak je možné, že matka, které předtím už dvě děti umřely, mohla kdy dostat oprávnění, aby s chlapce zůstala byť i na chvíli o samotě? Že matka a chlapcův otec spolu o Honzíka hráli jakousi přetahovanou, vzájemně si ho nezákonně unášeli a nikdo s tím nic nedělal, to je také na pováženou. Právě úmrtí dvou předchozích dětí matky mělo mít zástupce bezpečnosti k tomu, aby po chlapci začali s veškerým nasazením pátrat v tom okamžiku, kdy ho jeho krkavčí matka dostala opět do drápů. I pokud bych totiž věřila tomu, že dvě její děti opravdu zemřely nešťastnou náhodou, o jejích kvalitách matky to jistě něco napovídá. Takové ženě by patrně bylo lépe dítě nuceně odebrat i kdyby o ně otec nejevil zájem, protože v děcáku by mu bylo rozhodně lépe. Jenomže otec ho chtěl, tak v čem je, hrome, problém? Kluka urychleně najdu a šoupnu ho tátovi. Inu, u nás v Čechách to takhle přímočaře nejde. U nás to chodí tak: všichni okolo téhle kauzy se na všechno vykašleme a když to špatně dopadne a dítě je najednou po smrti, tak to teprve začneme pečlivě vyšetřovat, protože jak jinak bychom podložili tvrzení, že vlastně nikdo za nic nemůže?

0 Comments:

Okomentovat

<< Home