Jen plať

Nač máme zdravotní pojištění začíná být v posledních létech docela jasné. Plať, člověče, jako mourovatý, když budeš něco potřebovat, my ti dáme pár šprdlíků a ostatek si stejně zacáluješ sám. Myšlenka zdravotního pojištění je samozřejmě správná, ale jako všechno, zvrhla se. Zaprvé se z těchto prostředků financují naprosté nesmysly (když se někdo při nevhodném sportování přizabije, nikdo ho neklepne přes prsty, že to neměl dělat, ale léčba je mu hrazena) zadruhé rozhoduje byrokracie a to i v případech, že je to vysloveně absurdní! Jako v případu malé Sabiny, která pro svalové onemocnění tráví své dny na vozíku. Je jasné, že čtyřleté dítě má i při tak vážné nemoci tolik temperamentu, že se chce pohybovat, byť za pomoci koleček - a že jí z toho mechanického posouvání bolí ručičky. Potřebovala by vozík elektrický, na ten však podle předpisů nemá nárok. Proč? Je jasné, že takto postižené dítě se nikdy neuzdraví, nikdy nebude žít normálním životem a kolika let se tu vlastně dožije, to je ve hvězdách. Jestliže na fyzickou úlevu takovému drobkovi nenajdeme peníze, pak jsme společnost barbarská a zaostalá a v tom případě navrhuji aspoň radikální řešení - milosrdně utratit!

Rozvody

Když má obyčejný člověk problémy v manželství, rozvede se. To už se dnes stalo prakticky běžné. Když se rozvedou dva úspěšní a slavní, obrací k tomu oči lidské zástupy a ti dva protagonisto si při jejich pozornosti musí rozdělit mnohem víc, než starou sektorovou ložnici a z kuchyně mixér a ledničku. To je daň za slávu, za peníze, za úspěch. Drobní lidé sledují takový sňatek a rozvod Libora Boučka nebo Brada Pitta a cítí se spokojení. Jo, tamti jsou slavní, známí, prachatí, ale štěstí se jim vyhýbá stejným způsobem, jako těm obyčejným. To už je tak zakódované v povaze člověka a zejména v povaze českého člověka. Jako to bylo v tom vtipu, kdy Pánbůh chodí po světě a osloví jednoho plačícího českého človíčka, ať už nepláče, že mu splní jedno přání. Človíček popotáhne a čřekne: "No, víš Panebože, jedno přání bych měl. mně včera chcíplo prase..." "Aha," vece Pánbůh laskavě,"už vím, ty bys rád nové prasátko." "Ale ne, mně zlobí, že to prase chcíplo mně a ne sousedovi. Bud' tak hodný a udělej, aby tomu sousedovi chcíplo taky!"

Formule 1

Tak už je to zase za dveřmi! Nějakou dobu jsem se mohla v televizi dívat víceméně na vše, co se mi zachtělo, aniž bych byla šikanována synovými výroky :"To tedy nepočítej, že se budeš dívat na ty svý zamilovaný srágory, tentokrát si já pustím Formuli." Nebo (po několikáté, když už jsem přivykla) : "Bez šance, matko, v neděli jsou autíčka!" No, přiznávám, že jsem matka dost moderní. Ano, ráda se podívám na nějaký zamilovaný film, kde to všechno dobře skončí, ti dva si padnou do náručí a hodlají spolu vydržet až do smrti, to je dáno tím, že i já jsem kdysi takhle s jedním stála a přísahala a když mi tem můj umřel po tak málo létech, že to rozhodně není běžné, prostě už nejsem celá, nejsem táž a ráda vidím něžné city alespoň na televizní obrazovce. Ale čeho je moc, toho je přespříliš a tak se v tom cukerínu nemusím plácat neustále a docela ráda občas přehodím páku a sleduji třebas právě ty závody Formule 1 se svým synem, který halasí, nadává, vidí každou chybku a fandí co to dá. Já vždycky držela palce Schumacherovi, což z nás činilo protivníky, neb syn straní mladšímu Alonsovi. Tedy řeknu vám, je to k vzteku! Schummi si odejde do předčasného důchodu a co já??? Přece nebudu držet basu s vlastním synem, když jsme a priori ve všem proti sobě? Alonso je sympaťák, ale budu si muset vybrat někoho jiného, komu začnu u televize tleskat a vynášet jeho přednosti do nebe, jen aby u nás o nedělích nebyla nuda!

K přítomnosti amerických radarů

K přítomnosti amerických radarů na českém území by se měli možnost vyjádřit všichni lidé v referendu, tvrdí KSČ. Je mi líto, že tuto naveskrz rozumnou myšlenku radí strana jinak profláknutá, zabrhovaná a pošpiněná minulostí. Protože to je pravda. Sami politici tvrdí, že referendum by se mělo pořádat jen při zásadních událostech, které se mohou výrazně dotknout České republiky. A to je podle mne tento případ úplně exemplárně! Jestliže tu mám cizí mocnosti postoupit kus území a dokonce snad sem pustit k obsluhování jakýchsi systémů její vojáky, pak už to je na pováženou. A jestliže ony systémy jsou takového charakteru, že se to zase nelíbí sousedům, kteří se bouří a vyhrožují sankcemi, pak není podle mne co řešit a je nutné říci "ne". Jedna mužatka na trůně ministra obrany ale náhle tvrdí, že povinností politiků je vyhodnotit všechnyA informace a vzít na sebe odpovědnost rozhodnutí. Jinými slovy "ty, sprostý lide, do toho nemáš co kafrat, my jsme ta elita, my o tom víme víc!" Hezké! Takže už to vidím, že radarům asi neujdeme, ačkoli je tu většina lidí nechce. Já je tu také nechci! Příliš dlouho jsem potkávala na našem území cizince, kteří si tu uzurpovali určitá práva, ačkoli je neměli. A nechci, aby se to v jakkoli mírnější podobě zase opakovalo!

Vnemocnici vás spasí?

Pořád ještě věříte, že v nemocnici vás spasí, až vám něco bude? Tak této iluze se koukejte hodně rychle zbavit. Slovo "nemocnice" patrně pochází ze slov "ne-vážně nic moc"! Někde morduje šílený heparinový vrah, někde přepracovaná doktorka vyhodí umírajícícho na mráz, no a někde je to jen omyl, končící ale pro pacienta stejně, totiž smrtí. Teď mám na mysli případ ve Francii, kde pacienty s rakovinou vystavovali několikanásobně vyššímu radiačnímu záření, než je přípustné. A vysvětlení? Věru primitivní. Návod na použití přístroje dostali v angličtině a odpovědný pracovník se omýlil v překladu a podřízeným pak dal chybné pokyny. Báječné! Já bych tedy předpokládala, že v situaci, kdy jde o mnoho lidských životů, že se nemocnice nebude spoléhat na dobrou znalost angličtiny jednoho svého pracovníka. Vždyť je docela dobře možné, že ten člověk je ve svém oboru dobrý ba výborný, tak proč od něj ještě očekávat profesionální překlad z angličtiny? jestliže už nakoupím zcestně přístroj, který návod k použití v mém mateřském jazyku neobsahuje, dám si snad manuál přeložit odborníkem, ne??? Nu, nestalo se a výsledky jsou známé. Z blbosti lidské bude Francouzů o něco méně. Ale co, oni to dohoní! S galskou jiskrou v krvi a smyslem pro milování... Člověk sem, člověk tam!

Důchodové pojištění a důchody

Není tomu tak dávno, co jsem někde narazila na článek o důchodovém připojištění. Češi si prý spoří nízké částky a mnozí tuto možnost docela ignorují. Zatímco leckde ve světě je důchodové připojištění dokonce povinné! Článek vyzněl v tom duchu, že zatímco jinde ve světě pevné vlády vědí, jak donutit občany k svědomitosti, tady je to taková slabota, že si každý dělá, co chce. Tedy, ony ty naše vlády, nepravidelně po sobě na trůn vystupující, jsou jedna horší než druhá, to se nedá popřít, ale v tomto náhodou, se všechny dohromady chovají rozumně. Spořit, spořit si na důchod, občane! No jo, ale to by muselo být z čeho! Vytvořte tu takové podmínky, aby každý pořádně pracující člověk měl příjmy odpovídající těm ve státech, kde se spoří povinně - a vyčůraní Češi si zaručeně budou ukládat i dobrovolně. Kdo by netoužil mít na stará kolena životní standard přinejmenším stejný jako v době zaměstnanosti, ale přitom už si mohl dělat, co se mu zlíbilo. To by bral každý. Ale tady, jak to zatím vypadá, až na pár výjimek, lidé mají smůlu. Přežili léta totality (určité jistoty, ale zastřižená křidélka a povinné kývání), přežili léta nejistot a možného odmlouvání, které ale stejně k ničemu nevede) a do důchodu půjdou s několika tisícovkama, za které bych si tak troufla vydržovat středně velkého psa.

Zatmění měsíce

Dnes v noci nastane zatmění Měsíce. Dlouho se o tom mluví, píše. Nepochybuji o tom, že ve večerních zprávách na to ještě extra upozorní v telce. Přitom to není žádná senzace. Jasně, dávné národy zatmění děsilo. Zejména zatmění Slunce. neuměly si tyto úkazy vysvětlůit a křiváčtí kněží toho ještě ke všemu svého času využívali k vlastnímu prospěchu, když obyvatelstvo děsili, že to jsou předzvěsti konce světa, v odplatu za lidskou špatnost. Lidé tedy na poslední chvíli přinášeli dary a oběti v touze vykoupit se nějak. Dávno už se ví, že jde o úkazy veskrze přirozené. Byly tady už v dobách, kdy po zeměkouli dusali brontosauři a jak to tak vypadá, pokud naše plémě tato zbídačelá planeta konečně setřese jako hejno nepříjemných blech, budou tady ještě hodně dlouho po nás. Dnes se možná najde hodně zvědavců, co k půlnoci vyrazí někam na kopec a budou čučet na nebe. Já mezi nimi ale nebudu. Vyznávám prostou liddskou filozofii, že člověk má ve dne pracovat a v noci odpočívat. Takže adié, v noci budu hezky spinkat!