S natáčkami v noční košili

Jak má vypadat tento svět, když už neexistují pojmy jako je "čest", "upřímnost" a "láska", ptají se mnozí! Jak má vypadat tento svět, když už neexistuje ani soukromí jedince, ptám se já! Že musím se svým dospělákem bydlet ve společné domácnosti, v tom asi nejsem jediná. Kdyby to byla holka, snad si nějak vyjdeme. Ale s klukem? Na společném záchodě, v koupelně? A co to ostatní? Jako postarší dáma potřebuji občas vlasový zábal, na tvář pleťovou masku, calé tělo nakonzervovat něčím účinným. Synek-dospělák to ovšem komentuje urážlivými slovy typu " No maucta, tobě to dnes zase sluší!" Nebo: "Slavíme den bláznů, že máš ksichtík dozelena?" Nejpovedenější je ovšem to, že náš byt je jako průchodící dům! Syn pracuje z domova, své dílo odvádí po drátech, občas za ním ale přijdou na konzlutaci kamarádi z branže. Nevyzpytatelně! Ráno, v poledne, večer nebo klidně o půlnoci! Já žiju přízemně, nezáživně. Ráno do práce, v podvečer z práce. Když doma ještě poklidím a navařím synáčkovi na druhý den, kolem desáté večer padnu do postele a nevím o světě! Zvednout se ovšem v noci na přírodou vnucené vyvenčení je velmi riskantní! Sice zatím nikdo nikdy nic neřekl, ale já tuším,že jsem se všem těm synovým kompaňones předvedla s natáčkami a v noční košili!