Nesprávně pochopená humanita

Nesprávně pochopená humanita - tak bych mohla nazvat mnoho epizod, které se odehrávají v našem současném světě. Naposled bych tak nazvala příhodu, která vyvrcholila zprávami, že český autobus havaroval v Rakousku, 4 lidé zahynuli a 45 dalších bylo zraněno. Jistě, něco takového se nikdy nedá vyloučit. Řidič tvrdí, že nehodu zavinila srna, která mu vběhla do cesty. Spekuluje se ale i o tom, že za volantem usnul a také zda pasažéři byli v době nehody připoutáni nebo ne. O tom ale vůbec mluvit nechci. Autobus vezl klienty Ústavu sociální péče z dovolené v Chorvatsku. Klienti, hezké slovo. Kdysi se jim říkalo "chovanci", což sice nezní tak hezky, ale jasněji to vystihuje podstatu věci. Ti lidé totiž nejsou v ústavu z plezíru, ale proto, že jsou mentálně postižení a nemohou se o sebe sami postarat. Je tedy potřeba s nimi zacházet jako s dětmi, prostě je "chovat," opečovávat, no! Z tohoto hlediska mi naprosto nepřipadá rozumné, že někdo naplnil autobus takto postiženými lidmi až na pár členů doprovodného personálu) a vydal se s nimi někam do Tramtárie. Možná to tvůrci tohoto projektu mysleli dobře, možná za vším stála jenh myšlenka, že vydělávat se v tomto světě dá i na zájezdu mentálně slabších jedinců a pár ošetřovatelů se aspoň podívá služebně do světa, nevím. Nikomu nechci sahat do svědomí. Každopádně se mi ale zdá, že smrt několika těch ubohých, zranění ostatních, celkový stes, to je zbytečný dopad na životy těch, které osud už dost potrestal jejich odlišností. Nelze pochybovat o tom, že lépe by jim bylo v bezpečí v ústavu, kde by se jim ovšem musel personál náležitě věnovat.