Dvojí osud

Na světě lze vážně všechno vidět ze dvou stran. Jedna je dobrá a druhá špatná. Nebo naopak. I když je v létě teplo a sluníčko pěkně svítí, najdou se tací, co frfňají: "Je moc horko, já mám alergii, slunce nesnáším." Když ale prší, jedni chválí: Bude se dobře pracovat na zahrádce, na poli, bude to pěkná procházka v dešti," zatímco dámy zahartusí :No jo, pěkná je ta reklama, jak můžu za deště i větru vypadat krásná, ale ono to tak ve skutečnosti není, když zmoknu, vypadám jako blbec." Když jde o lidské konání, jeden člověk také nikdy nezíská za jeden čin pochvalu všech. Dokonce je o tom přísloví které říká, že ..."nenarodil se člověk ten, aby se zavděčil lidem všem." A na tom něco je. Takže proč se divit, že když zaklepal bačkorama Augusto Pinochet, bývalý chillský vůdce, i tady se lidské mínění rozdělilo. Jedni ho proklínali jako diktátora a vraha svých blízkých, jiní se stavěli do fronty aby mu mohli projevit poslední poctu, protože jej považovali za velkého státníka, který jejich zemi vyvedl z chudoby. Vida! Dost by mne zajímalo, jestli opravdu existuje nějaký život po životě a jesli tohle všechno mohl ten zesnulý vidět. A hlavně - jestli si z toho vzal nějaké ponaučení. Ne, nechci vědět jaké. Ono se vždycky rodí víc vlků než beránků...