Záložky

Za časů našich prababiček byla jednu chvíli veliká móda vyrábět záložky do knih. Když dívenka "z dobré rodiny" neháčkovala nějaký titěrný nesmysl, nevyšívala či nepletla punčochy pro dobročinné účely, pokud se nepokoušela kazit čtvrtky papíru elegantními akvarely, zaručeně vyráběla pro sestru, matku či přítelkyni k svátku či k narozeninám právě nějakou záložku do knihy. Tato činnost se ještě jednou rozmohla za mých mladých let a provozovala se dokonce při hodinách výtvarné výchovy a dokonce i můj syn ve stejných vyučovachích hodinách vyrobil záložku pro mne, dostala jsem ji jako dárek k MDŽ ( pro neznalce překládám: socialistický svátek slavený 8.3. a jmenoval se Mezinárodní den žen). Je zajímavé sledovat, jak se knižní záložky od té doby proměnily. Tu první, kterou uchovávám mezi stránkami Dějin českých, vytvořila prý kdysi moje prababička Anna. Je to bleděmodrá hedvábná stužka, na obou koncích roztřepená a pečlivě obšitá, s jemným malovaným květinovým motivem. Zaplaťpánbůh, prababička nezvolila za motiv cukrující se hrdličky či výjev z Pradané nevěsty, což bývalo mezi tehdejšími dívkami dost běžné. Moje maminka prý ve škole záložky nevyráběla a je to docela možné, když jí bylo sedm let, začala druhá světová válka a i když ji a jí blízké školství to nijak vážně nšepoznamenalo, přec jen asi kantoři té doby kladli důraz na docela jiné věci. Z mého dětství mám záložek celou fůru, moje kresbičky, půvabné papírky od bonbónů či zahraničních žvýkaček podlepené pásy čtvrtky od kamarádek či jejich vlastní malířské výtvory. Od syna jsem dostala záložky dvě - kostkovanou dlouhou stužku zakončenou na jedné straně roztomilým moduritovým srdíčkem a dvojitý, ozdobně obšitý celuloidový filmový pásek, v němž je zasunutý proužek krajky. Líbezné a zároveň praktické a já nezapírám, že právě tuto záložku používám při čtení nejraději.