Dušičky

Tak máme za sebou zase jedno výročí - minul 2. listopad, svátek Všch svatých, běžně nazývaný Dušičky. I naše rodina byla za svými blízkými tam, kde si sice nepopovídáme klasickým způsobem nad kávou a zákusky, ale cítíme, že ti naši dědečkové a babičky jsou nějak s námi a na naší straně. Hřbitov zářil světýlky a výzdobou, která se tam jinak v tak hojném množství nikdy nevyskytuje. Později mne stačil překvapit výrok jistého zahradníka, který tvrdil, že lidé jsou při výzdobě hrobů stále velmi konzervativní a nesahají v takovém případě k odvážnějším vazbám. Napadlo mne, že to možná vůbec nemusí být z konzervatismu, ale že prostě sahají po léty prověřené výzdobě, která vydrží na hrobě nevypadat pro ostudu až do jara. Tedy mám na mysli hlavně takové rodiny, které přijedou na hrob svých příbuzných z velké dálky a nemají možnost jezdit pravidelně. Nevidím na tom nic špatného - k čemu je nebožtíkům "moderní" výzdoba, pochybuji, že tam kde jsou se každý honí jen za tím, aby byl "in". Těm našim zesnulým jde asi hlavně o ten pocit, že si na ně jejich blízcí vzpomínají, že je nevymazali ze svého života. A tak je to snad správné.