Co nám stačí ke štěstí

Je zajímavé, že každá doba s sebou nese něco charakteristického. Člověk neandrtálský, předpokládám, seděl ve svém volnu před jeskyní a drbal se. Dnes velká část populace čučí na televizi, hraje nějaké přitroublé hry na počítači nebo někde pokouší bingo s představou, že vy hraje - a přitom se asi také drbe, říkám si, když vidím některé ty výlupky člověčenství.Za mého dětství se většinou poslouchalo rádio. Vzpomínám, jak to bývalo v naší rodině. Rádio tam bylo puštěné prakticky od rána do večera. Ráno, abych se já včas probrala a odrazila do školy, večer kvůli aktuálnímu zpravodajství a mezitím jen tak, pro zábavu a pro radost mamince, která udržovala teplo domácího krbu. Nejvýznamnější ale byl sobotní večer.V té době se ještě v sobotu chodilo do práce, ale když se tatínek vrátil, nastalo slavnostní koupání a večeře a to všechno tak, aby se o osmé mohlo zasednout do křesel a vyposlechnout rozhlasovou hru. Mne rodiče někdy honili do přístěnku spát, když se jim zdálo, že téma je příliš nevhodné pro nedospělé uši, většinou tomu tak ale nebylo. A ten sváteční poslech, to teprve byl úvod do ještě svátečnější neděle. Vida, co ještě před půl stoletím stačilo lidem ke štěstí!