Úvahy

Náhradní volební lístky

2010-05-20T07:12:00.000-07:00

Dnes ráno jsem objevila v poštovní schránce obálky s volebními lístky. Protože jsem mířila do práce a protože bydlíme v domě který se stále ještě po mnoha smutných zkušenostech nezamyká a kde je běžnou praxí, že uličníci vytahují z kaslíků soukromou poštu, nacpala jsem si oblálky do tašky. Rozhodně se mi nechtělo riskovat, že uličníci obálky během dne z plezíru ukradnou a členové mé rodiny včetně mně budou muset u voleb žádat o náhradní lístky a vypadat tak jako banda bordelářů. Jenomže moje taška... hm! Záměrně neříkám kabelka, protože kabelka to není, kabelku nosím malinkou tak na mobil, klíče a kapesník a to na řemínku přes rameno, ale každodenní příruční zavazadlo se kterým se vláčím u nás v rodině odjakživa neslo název "nákupec" od slova "nakupovati" - a taky že jo, při cestě do práce nebo domů v něm donáším běžný denní nákup. No jo - a jsme u toho! Do kabelky se obálky nevešly ani náhodou, do tašky ano, jenomže já ještě ráno musela stihnout obstarat spoustu věcí, včetně velkého kelímku hořčice! Ve svaté prostotě a asi také proto, že bylo časné ráno, nakladla jsem nákup opatrně vedle obálek a doufala, že s tím dobře dojdu. Až když jsem v práci z tašky leccos vyndávala a okomentovala volební obálky vedle hořčice nedotčené, moje veselá kolegyňka vyhrkla: "No těpic, co tě to napadlo dát to takhle vedle sebe? Co kdyby se ten kelímek otevřel a hořčice vytekla?
Dyť by ty volební lístky vypadaly jako pos...?" Nenapadlo mě jiná odpověď než: "U pos... voleb pos... lístky, co bys chtěla?" Ale už tuším, proč si možná také můžete u voleb vyžádat náhradní obálky!

To aby měl člověk hlavu jako škopek...

2010-04-01T19:23:00.000-07:00

Kdeže jsou časy, kdy fousatý Walda Matuška prozpěvoval písničku, kde se vyskytovalo v textu "a ceny jsou stálý..." (no, vzápětí následovalo " a lidi se maj!" a to byl kec). Ale ty stálé ceny, kéž by Bůh dal a vrátilo se to zase do normálu, protože to co se na našem trhu děje, to snad nemá obdoby ani na orientálním bazaru. Uvedu příklad: naši kocouři baští jisté sušenky, které čistí kočičí žaludek od chlupů co macci spolykají při mytí. Zkrátka - pokud ty sušenky pravidelně konzumují, kocourci nezvrací. (Jaké to přesně sušenky jsou nepovím, aby to nějaký pitomec nepovažoval za nekalou reklamu, ale ano, funguje to). Jsme tedy na tom produktu doma dost závislí, kupuji vždycky několik krabic najednou, aby nám sušenky nikdy nedošly. Tuhle ale přesto došly! A já tedy došla do místní prodejna s kočičími potřebami, že promptně dovalím další. Ano, povědomé krabice sušenek tam stály vzorně vyhřadované, u nich ale cena, z níž se
mi protočily panenky: 44 Kč. (Podotýkám, že krabice obsahuje 30 deka!) Řekla jsem si, že deko řádově za kačku třicetpět mít kocourci opravdu nemusí, buď se mi podaří sehnat sušenky někde jinde za rozumnější cenu, nebo holt budou macci blinkat a já ta neestetická blitíčka uklízet. Den nato jsem náhodou něco nakupovala v prodejně drogistického zboží, kde mají také zvířecí koutek. Zašla jsem mrknout - a ano, ony sušenky se tam skvěly za 27,90. Tedy mám-li mluvit upřímně, cena také nic moc, ale oproti těm 44 kačkám... Jo - to hlavní jsem neřekla, že? Obě prodejny se
na sebe skoro dívají, jsou na různých stranách téže ulice skoro naproti sobě!

Nevěřte věštkyním!

2008-06-22T22:35:00.001-07:00

Nikdy jsem takovým věcem moc nevěřila. A to i přes epizodu, která se v rodině tradovala o jedné mé prababičce, které stará Cikánka na pouti vyvěštila úplně přesně celý příští život. A že to byl život věru neobyčejný, spisovatel by si ho z péra nevycucal! Jenomže jak jsem stárla, začala jsem si říkat: „Může na to něco být. Jsou přece věci mezi nebem a zemí, kterým většina lidí nerozumí a přesto by bylo hloupé je popírat. Tak proč by někteří citliví jedinci nemohli vnímat to, co ty ostatní lidské davy vycítit nedovedou?“ Korunu tomu všemu nasadil fakt, že jsem nečekaně ovdověla a tím jaksi stanula s malým dítětem na krku na pomyslném životním rozcestí. Zašla jsem za renomovanou osobou, aby mi pověděla, co bude dál. Jmenovat jí nebudu, ještě by mě mohla žalovat, říkejme jí třeba paní D.K. Ačkoli o mě nemohla vědět zhola nic, z minulého života mi řekla skoro vše, což moji víru v její schopnosti dost upevnilo. Na vlastním osudu mi příliš nesešlo, záleželo mi hlavně na tom, jak se bude vyvíjet osud mého synka. Prý příznivě, všechno ef ef. Pevné zdraví, ve škole a v práci samý úspěch, po finanční stránce přímo dítko štěstěny. Potěšilo mne to a koho ne. Jenomže – vychází to? Zdraví se synovi v pubertě zhoršilo tak rapidně, že ho při tehdejší povinné vojenské službě ani zelené sukno nechtělo. Školní „úspěchy“ skončily tím, že se neohrabal ani k maturitě. Ne že by na to duševně neměl, ale vůle jaksi scházela. Práce tím pádem taky na draka a peníze? No kolik asi vydělá průměrný skladník, co myslíte???

Otřesné podmínky

2008-02-25T08:54:00.000-08:00

Nezdá se vám, lidé, že otřesný případ malého Honzíka Rokose je pořádnou ostudou pro naši republiku, pro představitele jejích zákonů a její bezpečnosti? Mně se to tedy zdá. Už dostatečně příšerný je samotný fakt, že někdo může zabít tak hezké a očividně zdravé dítě. Ale jak je možné, že matka, které předtím už dvě děti umřely, mohla kdy dostat oprávnění, aby s chlapce zůstala byť i na chvíli o samotě? Že matka a chlapcův otec spolu o Honzíka hráli jakousi přetahovanou, vzájemně si ho nezákonně unášeli a nikdo s tím nic nedělal, to je také na pováženou. Právě úmrtí dvou předchozích dětí matky mělo mít zástupce bezpečnosti k tomu, aby po chlapci začali s veškerým nasazením pátrat v tom okamžiku, kdy ho jeho krkavčí matka dostala opět do drápů. I pokud bych totiž věřila tomu, že dvě její děti opravdu zemřely nešťastnou náhodou, o jejích kvalitách matky to jistě něco napovídá. Takové ženě by patrně bylo lépe dítě nuceně odebrat i kdyby o ně otec nejevil zájem, protože v děcáku by mu bylo rozhodně lépe. Jenomže otec ho chtěl, tak v čem je, hrome, problém? Kluka urychleně najdu a šoupnu ho tátovi. Inu, u nás v Čechách to takhle přímočaře nejde. U nás to chodí tak: všichni okolo téhle kauzy se na všechno vykašleme a když to špatně dopadne a dítě je najednou po smrti, tak to teprve začneme pečlivě vyšetřovat, protože jak jinak bychom podložili tvrzení, že vlastně nikdo za nic nemůže?

Co čech to muzikant!

2008-01-08T09:13:00.000-08:00

Jak je tomu dávno kdy se říkalo "Co Čech, to muzikant"? Dokonce i v kapele na slavném Titanicu prý hráli nějací Češi, četla jsem kdesi, ačkoli nevím, zda je to vůbec pravda a kolik jich bylo. Fakt je ale ten, že ještě v mém dětství snad každé druhé dítě chodilo někam "do hodin", jak říkaly pyšné maminky a mínilo se tím, že se dětičkám ze skromného rodinného rozpočtu platily lekce v kterési Lidové škole umění (přezdívalo se jim familiárně Lidušky) a že se tam dítko (vesměs nerado) učilo noty a také hrát na housličky, na klavír či přinejmenším foukat na nenáročnou flétničku či uhrát pár akordů na kytaře. Byl to postě takový trend, který nutil české rodiče poskytovat dětem hudební vzdělání a ačkoli by se díťátka patrně většinou raději ulila, omlouval jedině hudební hluch, protože i při hodinách zpěvu v základce učitelé předpokládali, že jejich žáci se v tomto směru ještě soukromě vzdělávají. Dnes? No to jsme pokročili! Spousta rodin na podobné akce nemá peníze, protože s platem vyjde jen tak tak. Spousta jich žije na hranici chudoby a o takových raději ani nemluvím... a ti, co si mohou hudební vzdělání pro své děti dovolit? Ale vážení, vždyť dětičky za ty roky nesmírně "povyrostly" šesti- sedmiletí pucují se svými rodiči málem podlahy a kdo by se s takovými zlobil? Rodiče tedy raději staví nové vily s bazény a dítka čumí na televizi a hrají počítačové hry - Howgh!

Pokrok

2007-11-13T08:29:00.000-08:00

Pořád se všude mluví o tom, jaký pokrok udělalo lidstvo za posledních dvě stě let. Pokrok? No jak v čem. V mnoha věcech určitě, spousta by toho ale klidně mohla zůstat za dveřmi "civilizace". Když jsem byla malá, což je tak před půlstoletím, zločinnost v Čechách byla vcelku nízká. Že se někde lidé vraždí a střílejí po sobě při jiné příležitosti než ve válce, to jaksi nebývalo. Vzpomínám na senzaci, která kdysi otřásla naší čtvrtí a jako na jev nevídaný na ní bylo ještě dlouhá léta vzpomínáno: jednou tam pobíhala po náměstí kolem poledne ženština v županu a za ní běhal manžel - což by nebylo nic až tak zvláštního, nebýt toho, že ženě trčela ze zad rukojeť dlouhého nože a manžel za ní neběhal proto, aby jí pomohl, nýbrž proto, aby ji dorazil, neboť on to byl, kdo jí ho za mocného láteření vrazil mezi lopatky. Lidé byli tak konsternovaní, že ani nezasáhli - a ostatně by si asi zásah rozmysleli i kdyby konsternovaní nebyli, protože dvojice patřila k etnické menšině, která... Inu, tak se to opatrně vyjadřuje dnes, aby jeden nenarazil, lidé tenkrát lapidárně říkali"... holt cikáni, co se dá od nich čekat." To ale byla opravdu jen výjimka. A dnes? Člověk mrkne na internetové zpravodajství a hned má na talíři článek s nadpisem: Na Václavském náměstí se dnes stříleho. Hotový Čikágo, neblahý paměti!

Radar

2007-10-11T08:53:00.000-07:00

Jak to tak vypadá, přes všechny prootesty mnoha lidí v tomto státě, americký radar nám tu nakonec přistane. Prý je bezpečný, nikoho neohrožuje, promlouvají k nám politici jako k bandě blbečků. Zajímavé ale je, že i některým zahraničním politikům se takového uspořádání nelíbí. Francouzský prezident Sarkozy výstižně říká, že rozmístění amerických systémův naší republice a v sousedním Polsku může mít dopady na celou evropskou bezpečnost. Tak teď jsem jen zvědavá: bude mít názor vlivného politika větší váhu než nelibost spousty prostých lidí, kteří by ve stínu takového monstra museli žít? Nejsem si tím jistá, jestli někdo někde nahoře z naší vlády pobral od Američanů jakési výhody, dividendy, prostě nějaké "všimné" a i na světovém fóru proto bude hlasitě vytrubovat radaru své ano. Vážení, dejme se překvapit... ale co, netrapme se lidskou hamižností, hloupostí, prostě si na to vsaďme.

Zaměstnání

2007-09-10T08:28:00.000-07:00

V České republice je prý nejvíc volných pracovních míst v historii, dočetla jsem se dnes. Netuším, v jak historické historii, patrně se tím myslí ta léta od roku 1989, pochybuji, že by dnešní glosátor šel ve svých statistikách dál, tím by se mu totiž příznivý průměr asi hodně narušil. Je ovšem pravda, že fakt je to dobrý, pokud to tedy je fakt, pokud si někdo někde nenamaloval zajímavý graf, aby to pěkně vypadalo. Ovšem ohromila mne věta, která se v tom dnešním článku vyskytovala. Patrně prý se to změní, až absolventi definitivně skoncují s prázdninami a (a teď pozor, to je ten úžasný výrok,) dámy místo letního pečování o své ratolesti opět zavítají do práce. Takto přesně prý to prohlásil analytik Reiffeisenbank, Aleš Michl. Toho pána osobně neznám a ani po tom netoužím, protože má-li na věc takový názor, že jej může vyjádřit těmito slovy, sotva bych odolala touze mu dát pár facek. "Dámy" (míněno ubohé české ženské, co běhají z domácnosti do práce a z práce do další šichty v domácnosti), tedy tyto bytosti by určitě přes léto "neopečovávaly své ratolesti," kdyby existovala reálná možnost se o potomstvo ve dnech volna postarat jinak. Jenomže doba laciných letních pionýráků je holt za námi, zlé časy skončily, (hurá), dnes můžete dítě poslat jedině na předražený pobyt na pár dnů, jimiž si skupiny podnikavých přes prázdniny přivydělávají. A přitom nemáte jistotu, zda vám tam dítě jakéhokoli pohlaví pouze zprzní úchylný vedoucí nebo se za nedostatečného dozoru někde dokonce zabije. To si tedy matky rozmýšlejí a pokud jen to jde, přes léto si berou dovolenou a velmi často i neplacené volno No a po prázdninách holt zase "zavítají do práce," jak praví onen pán. Většina by raději "nezavítala" a věnovala se rodině a domácnosti, jenomže když máme u nás tak úžasné podmínky, že manžel rodinu neuživí... Ale to problém pana analytika nebude, že? On za takové urážlivé cancy jistě dostává slušně zaplaceno.

Zlodějna

2007-08-31T08:57:00.000-07:00

Tak prý zase ročně stouply hrubé výdělky. Na papíře máme každý v průměru kolem 26 tisíc. Ptám se, proč je tedy tolik lidí, co se u různých finančních ústavů zadlužuje. Já mít hrubého 26 tisíc, s nikým pýchou nemluvím. A i když mě stát oškube na všem možném a čistá ruka dostanu mnohem méně, stačilo by mi to! 26 tisíc hrubého? Panebože, připadám si jako Scarlett O´Harová v příběhu Jihu proti Severu. Když se dověděla, kolik peněz si na válce nahrabal její oponent a věčný nápadník Rhett Buttler, ani se jí (cituji téměř doslova) " nechtělo věřit, že na tomto ožebračeném světě je vůbec ještě někde tolik peněz." Já vím, že těch 26 tisíc je průměr podle statistiky a co je to statistika v tomto případě, to kdysi vysvětlil vtipně jeden komik: To je, když soused zbaští celé kuře a já suším hubu - prostě, podle statistiky jsmě snědli každý půlku kuřete. Takže nyní je to tak, že podle statistiky máme v Čechách průměrně 26 tisíc měsíčního výdělku. Ve skutečnosti je to ale tak, že někdo hrabe statisíce a jinmí suší hubu.

Byrokracie

2007-08-14T08:32:00.000-07:00

V poslední době se všude brojí proti "zbytnělé byrokracii" a "přezaměstnanosti v administrativě". Jinými slovy řečeno, na úřadech je prý mnohem víc zaměstnanců, než by bylo nutné. Tedy, nejsem samozřejmě statistik, takže můj názor nemůže být úplně fundovaný. Naproti tomu pochybuji, zda vůbec nějaká statistika může fundovaně vypočítat, zda na tom či onom úřadu je pracovníků moc nebo právě tak akorát. Já mohu vyjádřit pouze přesvědčení, že to celé je jen humbuk aby se zastřelo, že jediná "přezaměstnanost" je ve vládních složkách. Sama pracuji v administrativě celý život a tak vím, o čem mluvím. Že bych se někdy jako "úřednice" mohla flákat, to tedy nehrozilo ani za minulého režimu. Jasně, občas jsem si prodloužila pauzu "na oběd" a odskočila si místo jídla na nákup nebo ke kadeřnici (hlavně proto, že mě nikdo necitýroval, po jak dlouhé době si smím tu pauzu udělat a dokdy musím a tak se to dalo časově skloubit) Ale hlavně, práce musela být vždycky v neztenčené míře hotová! Jestli to šlo někde jinde jinak, závidím, já to měla vždycky nalinýrováno takto. Pokud si někdo myslí, že v posledních létech se spousta času ušetří používáním počítačových progranmů, velice se mýlí. Takový blbeček patrně nevnímá, že každý program je vlastně na začátku holá kostra, na kterou se musí něco nabalit - vložit statistické údaje, informace, záznamy. A to se většinou chce po zaměstnancích administrativy jen tak mimochodem, navíc k celé jejich předchozí agendě. Plus k tomu zaškolování nových pracovníků za ty odešlé do důchodu či vůbec do pryč. Takže práce není míň, ale paradoxně mnohem víc než dřív!!! Ať si to ověří každý ten mameluk, který si myslí, že kecám! Pravda, byrokracie bývala v určitých dobách lážo-plážo. V každém úřadě posluhovačka, která nosila svačinu a panu šéfovi noviny, mladí poslíčkové, co běhali sem a tam, zakládali a přinášeli potřebné dokumenty a vyřizovali vzkazy... Ouřada v klotových rukávech třeba kolik hodin pouze linkoval papíry a prací se nepřetrhnul, i poslední slečně písařce vybyl čas aspoň na to, aby se každou hodinku zhlédla v zrcátku a napudrovala si nos. A nad tím vším pan "přednosta" či jinak pompézně pojmenovaný náčelník, který z důvodu svého letitého postupu už měl kancelář sám pro sebe, v ní kanapíčko s voskovaným potahem a na něm si denně s tváří pod novinami dával svého "zaslouženého" šlofíčka po obědě. No jo, vážení, ale takhle to chodilo naposled za první republiky!!!

Naši politici

2007-07-27T09:43:00.000-07:00

Já vážně nevím, jak aktuálně reagovat na některé naše situace z politiky. Tak například pan Paroubek. Před časem hřímal, že premiér Topolánek je gauner, opustil manželku a s milenkou si dokonce pořídil dítě, to on by nemohl. A dnes ho je vidět na stránkách bulváru, jak vystrkuje obrovské nahé panděro po boku "přítelkyně". On má podle mne polehčující okolnost - příšernou manželku. Pevně doufám, že tohle jeho žena Zuzana nikdy nebude číst, protože na nápravu je už pozdě a na zoufalství je vždycky času dost. Ale probůh!!! Všechno, jak známo, se vždycky odvíjí od ženy. (Chlapi s tím svým přívěskem se tváří jako géniové, ale k čemu je ženská nedokope, to nemají) . A tak asi i úspěchy Jiřího Paroubka má na svědomí vedle neustáleho uklízení, praní a vyváření právě paní Zuzana! Kde ale zůstal její cit pro krásno, smysl pro realitu, který by logicky měl přijít na řadu vždy při pohledu do zrcadla? Hubeného Jirku si kdysi brala docela hezká ženská, jenomže dneska je ten hroch sezdán s hrošicí a to se mu nelíbí a já ho za to nedokážu odsoudit. Proč bych měla? Aspoň se pokouší o nový pohled na život!!!

... Chlapovi se po létech může

Důchodci a důchody

2007-07-19T09:04:00.000-07:00

Tak jsem se dočetla, že Německo chce přizpůsobit trh utrácejícím seniorům. Na tom nevidím až tak nic divného, Němci měli vždycky oproti nám podstatně vyšší životní standard (hrom do nich, dvě světové války rozpoutali a místo aby ty boží mlýny něco udělaly, tak nic, Němčouři se mají pořád daleko lépe než jiné národy, co nic nezavinily a němečtí senioři si holt mohou užívat). Co mi ale vyrazilo dech je úvaha, že i u nás se musíme tomuto trendu přizpůsobit, protože lidí v důchodovém věku přibývá. To je sice pravda, ale myslí si snad někdo, že důchodci mají na to, aby vesele nakupovali a utráceli??? A vlády ještě k tomu neustále vyhrožují, že důchody budou v budoucnu představovat stále menší procento z průměrného dosaženého platu a dokonce často bubnují na poplach, že na důchody vůbec nebude. Jak se tyhle dvě věci slučují??? To je asi každému jedno. Kdyby se nad tím totiž někdo pořádně zamyslel, musela by ho hanba fackovat, jak spousta důchodců v této zemi žije. Jen pár je jich skutečně "za vodou" takový pan Gott se svým talentem nebo ti, co si stačili včas nakrást, možná ještě pár restituentů, ale ti ostatní, škoda mluvit. O čemž svědčí každoroční tragédie, kdy babka nebo dědeček uhoří nebo se v bytě udusí, protože nemá na pořádné topení a přitápí si otevřeným ohněm. Nebo ti ubožáci, co nakonec ze zoufalství spáchají sebevraždu, protože nemají ani na placení nájemného a bez střechy nad hlavou by se nedokázali postarat o svého pejska nebo kočičku. (A to nezveličuji, jen se dojděte zeptat například do bohnického útulku, před několika týdny jsem tam objevila kočičku, jejíž stará paní to právě z těchto důvodů udělala). Takže pr, vážení, přestaňte spekulovat, jak byste nejlíp lezli do zadku těm pár zazobaným důchodcům, abyste z nich peníze dostali, ale začněte se raději někdo už konečně starat o to, aby všichni důchodci měli po celoživotní práci na důstojné stáří.

Týraná dítka

2007-05-29T08:42:00.000-07:00

Tak si říkám, jestli se kdy najde pohřešovaná Anička z toho případu o týraném Ondřejovi nebo je to jen planý humbuk. Vcelku mne nepřekvapuje, že v Klokánku se za malou holku mohla vydávat žena jednoiu tak stará, všichni zúčastnění měli asi z toho případu hlavu v pejru a údajné rozčílené holčičce nikdo nevěnoval moc pozornosti. Zůstává mi ale rozum stát, jak se jinde na úřadech mohlo nějaké děvče na návod dospělého vydávat za někoho, kým není. A je mi dost divné, jak vykonávají jednotlivé administrativní složky v naší republice svojí práci, že si nikdy nikdo nevšiml nějaké podezřelé okolnosti. To mi nikdo nenamluví, že zlotřilá Maurerová byla tak rafinovaná, že při žádosti o adopci domyslela celý případ do takového detailu, aby na tom nikdo nic podezřelého neviděl. Nejspíš každý rutinně vykonal svůj díl práce a nad ničím nepřemýšlel, takže to té paní málem prošlo. Báječné, když si pomyslím, kolik slušných lidí je v naší zemi s odpuštěním buzerováno pro každou pitomost, říkám si, že se někde přece jen vloudila chybka.

Podvodné daně

2007-05-17T09:14:00.000-07:00

Ha! Před několika dny se objevilo v tisku varování, že jakási firma vymáhá ekologickou daň ve výši 1980 Kč a to neoprávněně, žádná taková daň v zákoně stanovená není! Naivně jsem se zaradovala, že jednou aspoň máme v naší republice nějakou spravedlnost, firmu si jistě proklepne policie a daň se žádná platit nebude, vždyť také kam bychom to měli okna a jak by k tomu přišly hůře situované domácnosti, aby platily něco za něco, co prostě nemohou ovlivnit! A ejhle, dnes se dozvídám ze stejných pramenů, že vláda o ekologické dani skutečně uvažuje! Ze zprávy zatím nevyplynulo, jak a v jaké podobě by měla být hrazena. Pokud je to míněno tak, že jí budou platit podniky, které znečišťují životní prostředí, je to jedině v pořádku, obávám se ale, že tak jednoduché to nebude! Pokud jde o požitky, je to v našem státě vždycky nazadrmol - někdo je má a někdo ne! Ale jak jde o nějakou nepříjemnost, která má lidem ukrást další peníze z kapsy, jsme si najednou všichni rovni! Má-li dojít k tomu, aby tuto daň platila každá domácnost, sice marně, nicméně rozhodně nesouhlasím! Jistě, jsou domácnosti, které možná znečišťují životní prostředí víc než jiné, netopí elektřinou ani plynem, ale fuj, pořád ještě pevnými palivy! No ano, topí! A myslí si snad ti blbečkové nahoře, že to činí z plezíru? Že lidé, vesměs staří a nemajetní, mají ukrutnou radost z toho, že musí tahat uhlí a vymetat popel a prášit si do nosu a špinit si byt, zatímco by mohli ve vší pohodlnosti otočit nějakým čudlíkem či zasunout šňůru přímtopu do zásuvky? Oni prostě na tu ekologii NEMAJÍ. Pokud to pánové náčelníci ještě nepochopili, je to jejich chyba. Ale já myslím, že to pochopili a je jim to prostě jedno. Ti malí se buď přizpůsobí a zaplatí nebo pomrznou. (Aspoň nebude třeba jim vyplácet důchod). Že?

Malí a velcí

2007-05-02T09:23:00.000-07:00

Docela by mě zajímalo čím je způsobeno, že malí se většinou chovají o kapánek výbojněji než velcí. Malý pes si často dovolí na většího, zatímco velký si ho přezíravě nevšímá. Malí lidé se víc ženou za úspěchem a často se jim daří, co takový Napoleon nebo Carlo Ponti! Ale i ti docela průměrní prcci se ovčas nafukují víc než je zdrávo. Povím příklad - v neděli jsem šla do malého..marketu na nákup. Přede mnou u pokladny zachovalá starší paní velikosti, že bych si jí snad při svých 180 centimetrech mohla uložit do kapsy. Nákupu pár kousků, vyndala to z nadměrně velkého vozíku, zaplatila. Já vyndávám svůj nákup na pojízdnou plošinu v přesvědčení, že těch pár maličkostí dá do tašky a odsune se. Ona ale nic. Stojí a děsně překáží přesně v tom místě, kam bych si potřebovala přešlápnout já, abych své popojíždějící potraviny mohla začít ukládat do tašek. Stojí a civí. Já nevím... jestli se jí něco nezdálo na markování nebo při vrácení peněz, měla zůstat před pokladnou tak dlouho, než se to vyjasnilo. Jestli na něco zapomněla, stejně se cestou kolem pokladen nemůže vrátit, musí udělat další kolečko vchodovým turniketem. Ne, zjevně jí to nedošlo. Uhnula, až když jsem řekla "Dovolíte, prosím?" Ustoupila o krůček do úplně prázdné dvorany - a stihla mně nemilostivým pohledem. Asi jsem si podle ní na ubohou stařenku hodně dovolila.

Chladící pult

2007-04-22T12:16:00.000-07:00

Když se v dobách mého dětství v nejmodernějších masnách a lahůdkářství začaly objevovat nové chladící prodejní pulty, zkušené hospodyně jen frněly: "To se nemůže ujmout, vždyť je to nesmysl! Ten břichatej pult zabírá moc místa a není kde udělat potom přepážku, aby si na ní zákaznice mohly položit tašku!" A vida, ujalo se to - a jak! Dnes prakticky v krámě nenajdete paradoxně naopak ten pult, na který by si hospodyně mohly odložit tašku. Heslo "Náš zákazník, náš pán," to se jen hlásá, ale v praxi je to prostě jinak. Máte chlazený potraviny, holoto, tak co byste ještě chtěli? Prodavačka musí stát hodiny za pultem a zdvořile se culit, obsluhovat, jako když bičem mrská a obracet se v krámě jako hrací káča! Ale každá zákaznice s taškou (a že snad každá ženská na nákupu nějakou tu tašku má), musí tenhle nákupec pokorně položit před pultem na podlahu a té prodavačce na druhé straně se jako Ivánek ve známé poháce o mrazíčkovi pokloní až k zemi. Nu, proč by ne. V téhle zemi se pořád něčemu klaníme, takový denní nácvik přece nemůže škodit. A že půjdeme do důchodu po létech ještě zhuntovanější? Prosím vás, jakýpak důchod, než se k němu dohrabeme, už na něj stejně nebude!

Gorily v zoo

2007-04-11T09:11:00.000-07:00

Propána, co to v té pražské ZOO pořád tropí? Nepatřím k jejím častým návštěvníkům, značná vzdálenost od domova, nemalé vstupné mi v tom zbraňuje a nemám ani záminku, že se tam musím podívat s malým dítětem... ale ke zvířatům mám lásku a sleduji, co se v jejich útulku děje. Protože kladné zprávy ale vždycky nějak reychle zapadnou a zůstanou jen katastrofy, hodnotila bych to slovy: "No maucta, při záplavách si nechali zadrhnout lachtana a nakonec ho na řece uštvali při pronásledování, utopili slona a teď, když nemají ani výmluvu na nějaké mimořádné události, zase nedohlídají vzácnou gorilu Kambu, takže tolik národem vytoužené a očekávané mládě narodí mrtvé. Lékařská věda dnes umí zázraky, když je snaha, u lidí včas odkryje vrozené vady, komplikace při porodu, lecčemus dovede i předejít. Opice je člověku prakticky velmi blízkou příbuznou... a nikdo jí nepomůže. Zvířata přece dáváme do zoologických zahrad, aby tam byla opečovávána, chráněna před pytláky, před vyvražděním, aby se rozmnožovala. Nu, asi to bude chtít požehnání nějakého opičího pánaboha, který požehná:" Gorily jděte a množte se!" Člověk si to tady na zemi neohlídá.

Kdo na to má

2007-04-05T08:57:00.000-07:00

Všichni přicházíme na svět stejní - uřvaní a nahatí. V čem to vězí, že někdo se za život domůže slušného majetku a jiný až do smrti tře bídu s nouzí, toť otázka, na kterou bylo vyřčeno moc dohadů a stejně nejsou k ničemu. Že je to jen ve schopnosti a vytrvalosti zaručeně pravda není, protože jsou lidé schopí a vytrvalí, kteří to přesto za celé roky vcelku nikam nedotáhnou a naopak flinkové a střeďáci, na které se usměje štěstěna a prachy mají v kapse. Tak ať, o tomhle jsem mluvit nechtěla. Zaujal mne případ mohovitého podnikatele, který při dopravní nehodě zabil dva lidi. měl být potrestán jako všichni v tomto případě, on ale nebyl. Ještě před soudním jednáním zaplatil pozůstalým po obou zabitých vysoké odškodné a státní zástupkyně jej proto trestu zprostila. Údajně sice neoprávněně, nicméně rozhodnutí platí, protože je podle zákona nelze zrušit. To je všechno hezké, ale já se ptám: Do čeho všeho už ten zákon nebude strkat nos?! Jistě, není morální, aby někdo někoho zabil a potom se z odpovědnosti vykoupil, protože má víc neži jiní, kteří by to ve stejné situaci udělat nemohli. Na druhou stranu, co pozůstalým po těch dvou pomůže, když viníka zavřou? Zaprvé ho podle našich zákonů stejně odsoudí jen na pár let, což je vlastně směšné, zadruhé, co jim je platné, i kdyby bručel až do smrti, když oni přišli o své blízké, možná o oporu finanční, o otce, živitele? Že jsou peníze špinavé? Jsou, ale prostě světem vládnou a ať jde o ně nebo o jiné hodnoty, stejně to tu chodí výhradně stylem "něco za něco". Tak proč nenechat v takových případech na pozůstalých, zda výkupné přijmou či nikoli? Koneckonců, právě naopak se může stát, že zabitý je lemra neschopná a nehodná, o rodinu se nestará a pozůstalým je jeho smrt a odškodné opravdovým požehnáním. Že je kacířské, co říkám? Ale ano, leč když ono se na světě stejně nic neměří stejným metrem!

Jen plať

2007-03-25T11:28:00.000-07:00

Nač máme zdravotní pojištění začíná být v posledních létech docela jasné. Plať, člověče, jako mourovatý, když budeš něco potřebovat, my ti dáme pár šprdlíků a ostatek si stejně zacáluješ sám. Myšlenka zdravotního pojištění je samozřejmě správná, ale jako všechno, zvrhla se. Zaprvé se z těchto prostředků financují naprosté nesmysly (když se někdo při nevhodném sportování přizabije, nikdo ho neklepne přes prsty, že to neměl dělat, ale léčba je mu hrazena) zadruhé rozhoduje byrokracie a to i v případech, že je to vysloveně absurdní! Jako v případu malé Sabiny, která pro svalové onemocnění tráví své dny na vozíku. Je jasné, že čtyřleté dítě má i při tak vážné nemoci tolik temperamentu, že se chce pohybovat, byť za pomoci koleček - a že jí z toho mechanického posouvání bolí ručičky. Potřebovala by vozík elektrický, na ten však podle předpisů nemá nárok. Proč? Je jasné, že takto postižené dítě se nikdy neuzdraví, nikdy nebude žít normálním životem a kolika let se tu vlastně dožije, to je ve hvězdách. Jestliže na fyzickou úlevu takovému drobkovi nenajdeme peníze, pak jsme společnost barbarská a zaostalá a v tom případě navrhuji aspoň radikální řešení - milosrdně utratit!

Rozvody

2007-03-17T06:59:00.000-07:00

Když má obyčejný člověk problémy v manželství, rozvede se. To už se dnes stalo prakticky běžné. Když se rozvedou dva úspěšní a slavní, obrací k tomu oči lidské zástupy a ti dva protagonisto si při jejich pozornosti musí rozdělit mnohem víc, než starou sektorovou ložnici a z kuchyně mixér a ledničku. To je daň za slávu, za peníze, za úspěch. Drobní lidé sledují takový sňatek a rozvod Libora Boučka nebo Brada Pitta a cítí se spokojení. Jo, tamti jsou slavní, známí, prachatí, ale štěstí se jim vyhýbá stejným způsobem, jako těm obyčejným. To už je tak zakódované v povaze člověka a zejména v povaze českého člověka. Jako to bylo v tom vtipu, kdy Pánbůh chodí po světě a osloví jednoho plačícího českého človíčka, ať už nepláče, že mu splní jedno přání. Človíček popotáhne a čřekne: "No, víš Panebože, jedno přání bych měl. mně včera chcíplo prase..." "Aha," vece Pánbůh laskavě,"už vím, ty bys rád nové prasátko." "Ale ne, mně zlobí, že to prase chcíplo mně a ne sousedovi. Bud' tak hodný a udělej, aby tomu sousedovi chcíplo taky!"

Formule 1

2007-03-14T13:22:00.000-07:00

Tak už je to zase za dveřmi! Nějakou dobu jsem se mohla v televizi dívat víceméně na vše, co se mi zachtělo, aniž bych byla šikanována synovými výroky :"To tedy nepočítej, že se budeš dívat na ty svý zamilovaný srágory, tentokrát si já pustím Formuli." Nebo (po několikáté, když už jsem přivykla) : "Bez šance, matko, v neděli jsou autíčka!" No, přiznávám, že jsem matka dost moderní. Ano, ráda se podívám na nějaký zamilovaný film, kde to všechno dobře skončí, ti dva si padnou do náručí a hodlají spolu vydržet až do smrti, to je dáno tím, že i já jsem kdysi takhle s jedním stála a přísahala a když mi tem můj umřel po tak málo létech, že to rozhodně není běžné, prostě už nejsem celá, nejsem táž a ráda vidím něžné city alespoň na televizní obrazovce. Ale čeho je moc, toho je přespříliš a tak se v tom cukerínu nemusím plácat neustále a docela ráda občas přehodím páku a sleduji třebas právě ty závody Formule 1 se svým synem, který halasí, nadává, vidí každou chybku a fandí co to dá. Já vždycky držela palce Schumacherovi, což z nás činilo protivníky, neb syn straní mladšímu Alonsovi. Tedy řeknu vám, je to k vzteku! Schummi si odejde do předčasného důchodu a co já??? Přece nebudu držet basu s vlastním synem, když jsme a priori ve všem proti sobě? Alonso je sympaťák, ale budu si muset vybrat někoho jiného, komu začnu u televize tleskat a vynášet jeho přednosti do nebe, jen aby u nás o nedělích nebyla nuda!

K přítomnosti amerických radarů

2007-03-12T09:53:00.000-07:00

K přítomnosti amerických radarů na českém území by se měli možnost vyjádřit všichni lidé v referendu, tvrdí KSČ. Je mi líto, že tuto naveskrz rozumnou myšlenku radí strana jinak profláknutá, zabrhovaná a pošpiněná minulostí. Protože to je pravda. Sami politici tvrdí, že referendum by se mělo pořádat jen při zásadních událostech, které se mohou výrazně dotknout České republiky. A to je podle mne tento případ úplně exemplárně! Jestliže tu mám cizí mocnosti postoupit kus území a dokonce snad sem pustit k obsluhování jakýchsi systémů její vojáky, pak už to je na pováženou. A jestliže ony systémy jsou takového charakteru, že se to zase nelíbí sousedům, kteří se bouří a vyhrožují sankcemi, pak není podle mne co řešit a je nutné říci "ne". Jedna mužatka na trůně ministra obrany ale náhle tvrdí, že povinností politiků je vyhodnotit všechnyA informace a vzít na sebe odpovědnost rozhodnutí. Jinými slovy "ty, sprostý lide, do toho nemáš co kafrat, my jsme ta elita, my o tom víme víc!" Hezké! Takže už to vidím, že radarům asi neujdeme, ačkoli je tu většina lidí nechce. Já je tu také nechci! Příliš dlouho jsem potkávala na našem území cizince, kteří si tu uzurpovali určitá práva, ačkoli je neměli. A nechci, aby se to v jakkoli mírnější podobě zase opakovalo!

Vnemocnici vás spasí?

2007-03-09T09:10:00.000-08:00

Pořád ještě věříte, že v nemocnici vás spasí, až vám něco bude? Tak této iluze se koukejte hodně rychle zbavit. Slovo "nemocnice" patrně pochází ze slov "ne-vážně nic moc"! Někde morduje šílený heparinový vrah, někde přepracovaná doktorka vyhodí umírajícícho na mráz, no a někde je to jen omyl, končící ale pro pacienta stejně, totiž smrtí. Teď mám na mysli případ ve Francii, kde pacienty s rakovinou vystavovali několikanásobně vyššímu radiačnímu záření, než je přípustné. A vysvětlení? Věru primitivní. Návod na použití přístroje dostali v angličtině a odpovědný pracovník se omýlil v překladu a podřízeným pak dal chybné pokyny. Báječné! Já bych tedy předpokládala, že v situaci, kdy jde o mnoho lidských životů, že se nemocnice nebude spoléhat na dobrou znalost angličtiny jednoho svého pracovníka. Vždyť je docela dobře možné, že ten člověk je ve svém oboru dobrý ba výborný, tak proč od něj ještě očekávat profesionální překlad z angličtiny? jestliže už nakoupím zcestně přístroj, který návod k použití v mém mateřském jazyku neobsahuje, dám si snad manuál přeložit odborníkem, ne??? Nu, nestalo se a výsledky jsou známé. Z blbosti lidské bude Francouzů o něco méně. Ale co, oni to dohoní! S galskou jiskrou v krvi a smyslem pro milování... Člověk sem, člověk tam!

Důchodové pojištění a důchody

2007-03-06T09:15:00.000-08:00

Není tomu tak dávno, co jsem někde narazila na článek o důchodovém připojištění. Češi si prý spoří nízké částky a mnozí tuto možnost docela ignorují. Zatímco leckde ve světě je důchodové připojištění dokonce povinné! Článek vyzněl v tom duchu, že zatímco jinde ve světě pevné vlády vědí, jak donutit občany k svědomitosti, tady je to taková slabota, že si každý dělá, co chce. Tedy, ony ty naše vlády, nepravidelně po sobě na trůn vystupující, jsou jedna horší než druhá, to se nedá popřít, ale v tomto náhodou, se všechny dohromady chovají rozumně. Spořit, spořit si na důchod, občane! No jo, ale to by muselo být z čeho! Vytvořte tu takové podmínky, aby každý pořádně pracující člověk měl příjmy odpovídající těm ve státech, kde se spoří povinně - a vyčůraní Češi si zaručeně budou ukládat i dobrovolně. Kdo by netoužil mít na stará kolena životní standard přinejmenším stejný jako v době zaměstnanosti, ale přitom už si mohl dělat, co se mu zlíbilo. To by bral každý. Ale tady, jak to zatím vypadá, až na pár výjimek, lidé mají smůlu. Přežili léta totality (určité jistoty, ale zastřižená křidélka a povinné kývání), přežili léta nejistot a možného odmlouvání, které ale stejně k ničemu nevede) a do důchodu půjdou s několika tisícovkama, za které bych si tak troufla vydržovat středně velkého psa.

Zatmění měsíce

2007-03-03T03:03:00.000-08:00

Dnes v noci nastane zatmění Měsíce. Dlouho se o tom mluví, píše. Nepochybuji o tom, že ve večerních zprávách na to ještě extra upozorní v telce. Přitom to není žádná senzace. Jasně, dávné národy zatmění děsilo. Zejména zatmění Slunce. neuměly si tyto úkazy vysvětlůit a křiváčtí kněží toho ještě ke všemu svého času využívali k vlastnímu prospěchu, když obyvatelstvo děsili, že to jsou předzvěsti konce světa, v odplatu za lidskou špatnost. Lidé tedy na poslední chvíli přinášeli dary a oběti v touze vykoupit se nějak. Dávno už se ví, že jde o úkazy veskrze přirozené. Byly tady už v dobách, kdy po zeměkouli dusali brontosauři a jak to tak vypadá, pokud naše plémě tato zbídačelá planeta konečně setřese jako hejno nepříjemných blech, budou tady ještě hodně dlouho po nás. Dnes se možná najde hodně zvědavců, co k půlnoci vyrazí někam na kopec a budou čučet na nebe. Já mezi nimi ale nebudu. Vyznávám prostou liddskou filozofii, že člověk má ve dne pracovat a v noci odpočívat. Takže adié, v noci budu hezky spinkat!

Matějská

2007-02-28T08:50:00.000-08:00

Když jsem byla malá holka, bylo pro mne samozřejmé, že se každý rok jednou podívám na Matějskou pouť. Maminka frfňala, že je ještě zima, že počasí se zbláznilo, protože když byla mladá její maminka, vzpomínala, jak se na Matějské předváděla s lehkým florentinským kloboukem, zatímco ona najednou musí ve stejné době spát dítě do huberťáku... Ale nakonec jsme tam vždycky šly, samy dvě, protože táta kravál a pouťové zmatky nesnášel a protože přes týden pobýval služebně mimo domov, o víkendu chtěl být doma, mít klid a hlavně spát. Matka sice pouťový kravál také nesnášela, ale někdo holt se obětovat musel, aby to škemrající a ppbrekávající dítě (totiž mne) nemuseli zabít. Půlden to byl pro maminku zničující, ale finančeně to moc náročné nebylo, rodina si to hravě mohla dovolit, i když rodinnou kasu naplňoval jen otec a to ještě velice skromně. V dospělosti mi podobné kratochvíle odpadly od srdce, takže možnost srovnávání cen mi jaksi ušla. Až letos jsem si náhodou povšimla údajů, které mi vyrazily dech. Ona taková návštěva vůbec není levný špás! Grilovaná klobáska za 40 Kč, gyros za 90, turecký med za 30 - a občerstvení k takové akci přece patří. Pohárek svařeného vína vyleze u většiny stánků na 30 kaček a obyčejná káva na 10, přitom v chladném dni chodí dospěláci vlastně od jednoho toho horkého nápoje ke druhému, aby nezmrzli. Ceny ostatního jsou úměrné k těmto a to už se vůbec nezmiňuji o tom, kolik stojí samotné atrakce. Prostě, Matějská už není o zábavě, o rodinné pohodě, je to prostě jen výdělečný podnik.

Internet

2007-02-25T10:02:00.000-08:00

Internet je báječná věc, úžasný vynález, na tom se asi shodneme všichni, i když... snadná dostupnost určitých informací má také svůj rub. Abych byla konkrétní: Oblíbila jsem si seriál Ztracení. Není to žádné veledílo, abych před ním padala na zadek, to zase ne, ale má to napětí, zajímavé myšlenky, okolo je krásná příroda, epizody mají spád, prostě, dívám se. No jo - ale! Člověku je dána zvědavost a zvídavost. Vím, že když si koupím napínavou knížku, nemám se napřed koukat na konec a také se většinou nekouknu, ale ce se táká epizod, které se vysílají jednou týdně, jsem zvědavá a zvědavá a zvědavá. Nebýt internetu, co je obsahem dalších dílů bych se prostě nedověděla. jenomže takhle si na pár minut zasednu za počítač a mám nejen obsah několika následujících částí, ale dokonce i druhé a třetí řady, hrom do toho! A neříkejte mi, že to nemám číst. To vím taky, ale víte, co je to pokušení???

Bourání budov historických

2007-02-22T09:04:00.000-08:00

To je ale zase jednou šaškárna! Jestli je nějaká stavba k ničemu, lze ji zborat. Je-li to ale nějaká pamětihodnost, měla by být zachována, to dá zdravý rozum. Co se ale stane, když se v České republice tyto dva názory zkříží? Poznat se to dá na přerovském objektu, který bývý nazýván Komuna. Octl se v dezolátním stavu a kdosi jej koupil jen proto, aby jej zboural a stavěl na jeho místě. Zasáhli ovšem památkáři a bourání se pozastavilo do dalšího rozhodnutí. nějaké padlo, tak se zase chvíli bouralo - a nakonec se rozhodlo že JO, komuna JE památka a mělo by sní být podle toho zacházeno. To je všechno hezké, jenomže z původního objektu zůstala pouze menší část, vedlejší budovy dávno padly. Jsem zvědavá, co se stane nyní. Navrhovala bych bourače za trest zavřít do klády. Nebo jim na náměstí veřejně nasekat na holou! Mohou za to, že nejsou jasnovidci! Koupili něco, o co nebyl žádný zájem a nikdo z toho památku nedělal, to je pravda! Ale oni jsou majitelé a tak mají odpovědnost!

Život lidský

2007-02-20T12:58:00.000-08:00

Život lidský je nacpaný pitominami, pravím já. Například ta nutnost zabývat se v posledních létech tím, zda někoho někde nediskriminují. Prověřovat tohle? Je to jako všechno! Nápad dobrý, konec špatný. Obchodní řetězce prý při přijímání nových pracovníků předkládají dotazníky, které žadatele diskriminují. Jasně, souhlasím s tím, že požadovat hned napřed při žádosti o práci například rodné číslo je lotrovina. Nemohu ovšem odsoudit fakt, že se někdo ptá na národnost či počet dětí. Jo, pokud žena uvede děti, jednoznačně v žádosti klesá a chápu, že se tím cítí být poškozena, faktem ovšem je, že kdybych já si do své soukromé firmy měla vybírat pracovní síly, ihned bych vyřadila "sdětné" ženy, mám totiž dostatek zkušeností s tím, že dětičky marodí věčně věkův a prvotní sliby, že "pečovat budou babičky", mohu ledabyle odvanout, jakmile dojde na lámání chleba, rodičky využití svého zákonného práva a nechají si napsat ošetřovačku. Aby bylo jasno, nemám jim to za zlé, žena, která je matkou, by jí v první řadě měla zůstat a na plný úvazek se věnovat péči o potomka. Když jí to finane nedovolí, je mi opravdu líto, ale to není můj problém. Pokud by taková žena chtěla být mojí zaměstnankyní, tak to adié a finito, takovou nemohu potřebovat! S tím mám osobní zkušenosti z dřívějšího režimu, kdy postih podobných dam nebyl možný, takže se v mém oddělení elegantně mrcasila dvojnásobná matka, která na ošetřovačkách a svém osobním zdravotním stavu s tím spojeným nakonec dokázala dosíci toho, že v jednom kalendářním roce odpracovala pouhý týden. A to i v dobách tehdejší tolerance vedlo šéfa k vybídnutí, aby si snad hledala jiné uplatnění! Bavit se v současných dotaznících o národnosti jistě žere jisté menšiny, ovšem lidský odhad je tu na místě - jsi ...? Asi budeš, holka, pořádná špindíra. Možná tak někde vzadu ve skladu něco pořádat za pár šupů, ale na plac? Ne, to asi ne! A tak bychom mohli mluvit donekonečna.

Bude jaro nebo nebude?

2007-02-17T03:25:00.000-08:00

Bude jaro nebo nebude? Meteorologové sice tvrdí, že už si nezalyžujeme, ale za stálé počasí se také nedovedou zaručit. Já tvrdím, že jaro bude! Jednak už mám z nošení teplých kabátů a kozaček pořádnou depku a ta by se prohloubila, kdybych připustila opak. A potom, mám pracovní stůl s počítačem umístění v pokoji takovým způsobem, že mi protější fronta domů s okny slouží jako velmi dobrý rozeznávací prostředek. Slunce se totiž v průběhu roku točí tak zvláštně, že z odrazu jejich skel vyčtu roční období, což by si asi velice přáli naši pradávní předkové, aby to uměli s takovou jistotou. Jenomže já jsem přesvědčená, že to uměli i bez lesknoucích se oken v protějším traktu domů, tím spíš, že žádné domy a zasklená okna neznali. A protože stejně roční období rozeznávali, včas zaseli, včas sklidili a přežili, vychovali také své potomky a ti zase jiné, až jsme tady my! Díky, prapředkové, na to jaro už se těším!!!

Nevím, na co lidé potřebují adrenalinové sporty

2007-02-13T13:24:00.000-08:00

Nevím, na co lidé potřebují adrenalinové sporty - každý den, každou hodinu můžou mít své vzrůšo! Jako ta manželská dvojice, která ulehla večer do postele a mínila tam setrvat až do víkendového rána, ale byla probuzena kýmsi, kdo se ukázal být hadem. Což o to, had se stavěl údajně už mezi Adama a Evu v ráji. Ale tento nenabízel ani pokušení, ani sladké jablko a nadto blbě koukal. Málo platné, že přivolaná hlídka zjistila, že šlo jen o užovku, manželé se pořádně vyděsili. Prý si ji snad museli přivézt domů v krabici s novým sporákem. Odborníci ale soudili, že takový transport by užovka sotva přežila, pravděpodobněji utekla nějakému sousedovi z terária. Tedy, i já to pokládám za pravděpodobnější, ale v tomto kontextu se ptám: nebylo by už konečně moudré zavést povinný registr takovýchhle domácích potvor? Nechci tím v žádném případě zasahovat do práv soukromníků, co vyznávají heslo "můj dům, můj hrad..." ale i oni sami by si měli uvědomit, že pokud ten "dům" není dům ani hrad, ale obyčejný byt se společnými stoupačkami, ohrožují pěstováním takových podivností na životě své bližní. Myslím, že ani sebezarytější nepřítel takových koček, psů nebo morčat neexne, když se k němu podobný exmplář zatoulá. Ale mně kdyby přistál v bytě had... No to bych hrůzou a hnusem snad pošla! A docela by mne zajímalo, zda by v tom případě uznali moji životní pojistku a kdo by si vzal na starosti výchovu mých dětí???

Gorila líná

2007-02-10T10:28:00.000-08:00

Že se nám ale ta Kamba s porodem fláká, co lidé? Neříkejte, že nevíte oč jde. Kamba je opice, konkrétně gorila z pražské ZOO. Jejím "manželem" je obrovský impozantní Richard, který z další svojí "Ženou" už před několika léty zplodil roztomilé dítě Moju, o kteréžto malé gorilce se celé hordy chovatelů a ošetřovatelů dlouho přeli, je-li holka nebo kluk. Prý je konečně potvrzeno, že Moja je gorilí holka, skoro už slečna, ony roky nestojí. No a Richard je kabrňák, prostě nehodlá zůstat jen při jednom potomkovi, takže Kamba se čeká. Český rozhlas vymyslel už před časem senzační protestšou Odhalení, nyní ukazuje dění mezi gorilami díky šikovně umístěným kamerám 24 hodin denně. Řečeno bylo, že Kamba už už přivede na svět mládě. Ale dny ubíhají a ono nic. Odborníci zase až tak odborní asi nejsou. Kabma pořád někde sedí a leží, cosi žvýká a chrání si velké břicho. Dítě kde nic tu nic. No, aspoň že matka ví, co se sluší a patří a před porodem náležitě odpočívá.Mnohé lidské matky by si z ní nměly vzít příklad.

Co takhle pořídit si prasátko?

2007-02-07T08:49:00.000-08:00

Nemáte dost domácích mazlíčků? Co takhle pořídit si prasátko. Ne, nemám na mysli takové, jaké donedávna choval herec George Clooney, jeho pašík Max byl docela normální velký kousek a jako takový na mazlíčka trochu obtížný, i když se slavným hercem prý někdy spal i v posteli. Myslela jsem, jestli byste třeba nechtěli takové zakrslé prasátko z Thajska. Čuníček dorůstá sotva 30 centimetrů a váží maximálně 5 kilogramů. Jeho vlastnictví teď patří k veliké módě v Číně. Podle čínského kalendáře je totiž rok 2007 rokem prasete a čínští majitelé prasátek se tak asi chtějí zavděčit osudu a třeba si jej tak trochu naklonit ve svůj prospěch. Každopádně, zakrslí čuníčci prý jsou náramně dobře na odbyt! Jak by ne, šunku si z nich sice neuděláte, ale zato mají po celý život roztomilý vzhled mladých selátek.

Karel Svoboda

2007-02-05T09:08:00.000-08:00

Zítra má pohřeb skladatel Karel Svoboda. Vzal to hodně zkrátka. Fámy, které se vynořily po jeho smrti, jsou mnohočetné a rozporuplné. Může za jeho konec manželka Vendula, ne, nemůže, je skoro svatá. Vychází s Karlovými dětmi z předchozího manželství - ne, řerou se jako psi, dospělý syn a dcera macechu nesnášejí. Karel měl dluhy, Karel neměl dluhy. Měl deprese, ne, já nic nepozoroval. jsou dokonce i dvě verze úmrtí - sebevražda nebo vražda. Cháou, bulvární tisk z něčeho žít musí, ale nebylo už těch nechutností trochu moc? Co takhle prokázat velikému skladateli poctu tím, že se těchto dohad zřeknu? A to nechci vidět, co se vykulí zítra, jaké budou reakce na pohřeb, na každé mrknutí mladé vdovy či na každý vzdech! I když se říká že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, všechny ty dosavadní dohady by si měl každý strčit leda za klobouk. A ty příští také. Hřmotného Karla už to nevzbudí a házet špínou po jeho blízkých, to se nesluší.

Horší než hyena

2007-02-01T09:09:00.000-08:00

Že jsou někteří lidé horší než hyeny, to už vím dávno. Ale že někteří dovedou být takové svině, to mne tedy nenapadlo, říkala jsem si při zprávách, jak kdosi nafotil mrtvé tělo Karla Svobody a pokusil se snímky prodat časopisu Blesk. Prohlásil se jako soused a to mne přes všechnu konsternaci přineslo jakés takés vysvětlení - je to strašné, ale asi šlo o nějaké sousedské spory, ten člověk si nepadl se slavným skladatelem do oka a takhle nízce se mu po smrti mstí. A vida, vzápětí se ukázalo, že ono je to ještě horší. S největší pravděpodobností snímky nafotil a se zištným úmyslem nabídl k prodeji - policista! A snad se dokonce ví který. Hned při příjezdu prý frfňal, že za takovou práci bere málo peněz a kdesi cosi - už to je krásný příklad lidského jemnocitu a porozumění, když šlo o tak významného zesnulého a ještě k tomu mladá vdova a malé dítě a moment překvapení a všechno to okolo... No, ten ksindl v uniformě si z toho nepřipouštěl vůbec nic, naopak ho hned napadlo, jak se na té tragédii soukromě přiživit. A nejen že je to hajzlík, ještě ke všemu musí být úplně blbý, že ho nenapadlo, že se na to musí nutně přijít! Vroucně doufám, že takový člověk u policie dlouho nepobude a že je v jejích řadách opravdu jen jediný!

Módní

2007-01-30T09:47:00.000-08:00

Mödě podléhá kdeco, ať chceme nebo nechceme. Nejde jen o ošacení, obuv nebo účesu, i zvířátka podléhají módnímu trendu, po druhé světové válce frčeli skotští teriéři alias "smetáci", potom je vystřídal foxteriér (podle oblíbeného filmu neviděli jste Bobíka?) a tak by se dalo jmenovat donekonečna. I květiny podléhají módě, dlouhé léta jste neviděli na zahrádkách takzvané srdcovky, ty až v posledním desetiletí zase nabyly na oblibě, pelargonie neboli muškáty také jednu chvíli zažily útlum ve své oblíbenosti a co snad úplně zmizelo je rostlinka mého mládí, jakou jste tehdy běžně vídali za okny starších lidí - netík. Takové kapradíčko, řídké, jemňounké, světlezelené, jakoby podvyživené, ale svoji křehkostí přece jen krásné. V našem bytě se mu nedařilo, ačkoli matka podle odborných materiálů nastudovala, cože s ním. Prý má rád docela malý květináč, stačí mu každoroční přesazení, nechce příliš stračovat zeminu kolem kořenů, aby k nim mohl dostatečně pronikat vzduch, odstraňují se pouze poškozené a staré listy. Dokonce i když listy uhynou, můžou se seříznout na krátké strniště a pokud toto dvakrát denně rosíme, nové lístky na sebe nedají dlouho čekat. No, nás asi netík neměl rád, pokaždé uhynul a nikdy nevyrašil, maminka nakonec raději přešla na pelargónie.

To byl kdysi pán

2007-01-23T09:21:00.000-08:00

Doktor, lékař, to byl kdysi pán! Venkovský doktor, tomu prostí lidé líbali ruce a vedle (no, někdy dokonce i místo) honoráře přidávali vejce, máslo či slepici, co zrovna hospodářství, dalo, protože bez něj by možná už nežilo jejich dítě nebo stará maminka. A doktoři si tu úctu a lásku zasluhovali, v drožce s koníkem objížděli své pacienty za každého počasí a pomáhali, čestně a neúhybně věrni Hippokratově přísaze. No jo, to bylo kdysi. Dneska aby se člověka doktora bál, zejména snad dětského! Dva příklady z dnešních zpráv: na upozornění rodičů zadrželi policisté dětskou lékařku, protože jí naměřili v krvi neuvěřitelné hodnoty, které se rovnaly vypití 12 piv nebo půl litru tvrdého alkoholu. Paní doktorka si zkrátka zpěstřovala pobyt v práci a ve službě chlastala. A nebylo to prý poprvé. Daleko děsuplnější je případ lékaře z Litoměřické nemocnice, který měl údajně své nezletilé pacientky zneužívat. Jestli je dnes možné něco takového, bylo by snad rozumnější si začít léčit své děti po domácku. Snad i kdybychom jim měli, jako za starých časů, plácnout na ránu kravské lejno v bílém pláténku! Škoda z takové léčby by určitě byla menší než ta, co napáchal na dětské duši litoměřický doktor!

O brýlích

2007-01-20T03:30:00.001-08:00

Tedy, když si tak čtu některé články na internetu, chtělo by se mi popadnout se za břicho a smát se a smát, jenomže ono je to spíš k pláči, že ty výplody píší tvorové, kteří mají tak daleko k realitě. Klasický příklad: článek o brýlích z 18.1.2007. Jistý pan Žilka zastává v článku názor doslova vyjádřený slovy, že "jedny brýle jaro nedělají." Dále je specifikováno, že "dobrý obchodník" svými brýlemi vytváří osobní image, měl by je obměňovat, celkově troje brýle asi dva roky. Jedny slušné brýle pro člověka, který je skutečně potřebuje a trpí závažnou oční vadou, to je tak 15 - 30 tisíc, podle náročnosti provedení. Nebuďme moc nároční a průměr počítejme za 20 tisíc. Krát tři, to je 60 táců jen to fikne. Ty prachy možná může jen tak bokem vypláznout skutečně úspěšný obchodník. Problém ale je, že brýle dnes potřebuje prakticky každý druhý člověk. Těžko bude mít nároky podobné těm uveřejněným taková uklízečka nebo pokladní v samoobsluze, je ale mnoho sektorů, kde je i bez obchodování nutné působit na jednajícího dobře - administrativní pracovnice, sekterářky a podobně. Ano, i takoví lidé potřebují působit při jednání dobrým dojmem a několikery brýle by bezpochybiy potřebovali, jenomže na ně zaručeně nemají, pitomečku, o tom něco vím!

Pětina žen bude bezdětná

2007-01-18T09:06:00.000-08:00

Česku prý hrozí, že pětina žen bude bezdětná. Ani se nedivím. Nejde o to, že by většina z nich "nemohla", ale patrně ani nechce. A já se vůbec nedivím. Co všechno s sebou mateřství a rodičovství přináší? Od rizikového těhotenství a komplikovaného porodu k ohrožení zaměstnání pro ženu, vedle toho pro většinu rodin nutnost podstatného uskromňování, jistoty žádné, nad hlavou Damoklův meč " Kdy ztratím práci? Kdy se všechno zdraží tak, že už nebudeme mít na nájem a vyhodí nás na ulici?" Ve škole problémy, protože málokteré dítě je dnes tak poddajné a průměrně tuctové, aby vyhovělo našemu nemožnému a zastaralému školství. A když to všechno skousnete, může vám potomka zabít první nevycválaný spolužák nebo ho později zabije nedostatečná lékařská péče. Jako v případu toho chlapce, který se udál nedávno na Slovensku - spolužák ho probodl štětcem a lékařská pomoc byla na několika stupních poskytnuta tak "odborně", že chlapec po několika dnech zemřel. Do toho že by se měl dnes někdo hrnout? Tedy poslyšte, troufám si říci, že tak pitomí všichni Češi zase nejsou! A tak to prostě s rozmnožováním asi půjde z kopce!

Kam s ním?

2007-01-14T01:35:00.000-08:00

Když Jan Neruda napsal svůj slavný fejeton "Kam s ním", šlo v příběhu o slamník. Je mi líto, že po mnoha létech od tohoto spisku musíme řešit stejný problém, kdy se ale jedná o živé bytosti, o naše potomky. Co totiž máte počít s dítetem, kterému odborníci diagnostikovali poruchu chování? Každý by asi chtěl mít dítě "normální" tedy veselé, hravé, inteligentní, přizpůsobivé. Každému to ale dáno není. Dokud je malé děcko vychováváno jen v rodině, problémy většinou nejsou nebo si jich neškolené oko ani nevšimne. Jakmile prcek vstoupí do školky, začínají potíže. "Není kolektivní, je přehnaně živý, je zatvrzelý, je agresívní..." to jsou nejčastější stížnosti, které slyší rodiče takového potmka prakticky denně, až si sami připadají jako vyvrhelové, že něco takového přivedli na svět. Je-li personál ve školce dost způsobilý (což ale většinou nebývý), už v tak ranném věku doporučí návštěvu psychologické porady. Ono to ale vyjde prašť jako uhoď, protože v poradně doporučí věnovat takovému dítěti specciální a hlavně soustavnou péči a k tomu stejně nikdo nikde nepřihlédne. Rodiče se mohou snažit, ale většinou na to nemají dost trpělivosti. Ve školce se hájí, že nemohou brát ohledy na výjimečného jednince, protože mají dětí moc. A co teprve ve škole! "Vyrušuje, je roztěkaný, neposlušný, nenosí pomůcky, úkoly..." hemží se to v žákovské knížce vedle nemožných známek. Kantorům je jedno, že vlastně v takovém případě známkují jen sami sebe, protože takové děcko nedovedou zvládnout. A opět vykřikují:
"Na speciální přístup není v hodinách čas, čas čas..." Jak to tedy řešit? Vždyť tito problematičtí človíčci jednou vyrostlou, založí rodiny, sami budou plodit a vychovavát (tím svým zkresleným, narušeným už způspbem) vlastní potomky! Přitom je mnoha pokusy jasně dokázáno: pokud někde dovedou sehnat stádečko takových "problematiků" dohromady a vytvořit jim pro výchovu přiměřené podmínky (malý počet dětí ve skupině, idividuální přístup ke každému), děti prospívají! Mnohdy jsou dokonce inteligentnější než je běžný rpůměr. Ono se to jaksi už dávno ví, ale ono je jaksi pohodlnější se tvářit, že o tom nikdo nic neví - a hlavně to neřešit. Asi je jen jediná možnost: rodiče takových dětí (a je jich čím dál víc) by se měly spojit a bojovat proti tomu, aby jim oficiální nedostatečné školství prznilo děti! A ne před pseudovychovateli v základních školách sklánět hlavu a omlouvat se, že potomkovi domluví. Jinudy cesta nevede!

Sklerotik

2007-01-12T09:01:00.000-08:00

Když kdysi zpívající právník Ivo Jahelka složil písničku o osmkrát trestaném zloději Bidlovi, který se po deváté usvědčil vlastní občankou, řehtala jsem se jako blázen a nešlo mi do hlavy, že i tahle jeho epizodka by byla podle skutečnosti, snad nikdo nemůže být takhle pitomý! Bytař Bidlo šel totiž podeváté vybrat domácnost, kde měli hlídacího psa, o kterémž nevěděl. Rodina odešla do kina, jenomže psa s sebou nevzali, asi se mu nechtělo, či co. A když Bidlo vlezl do bytu, pes ho rafl odborně za zadek a urval mu kus kalhot. A píseň končí slovy "...když přišla VB vlčák jí předal důkaz - v té kapse totiž měl Bidlo občanský průkaz!" A vidíte, je to mpžné, křivdila jsem tenkrát asi panu Jahelkovi! V Boru na Tachovsku přepadl někdo obsluhujícího v baru, dost důkladně ho oloupil a přitom nechal na pultě ležet šrajtofli i se všemi osobními doklady. Číman - ale sklerotik!

Kočka není pes

2007-01-09T12:54:00.000-08:00

Že kočka není pes, to už se zpívalo kdysi v nějaké písni. Ale já si při tom nejsem jistá, že je to pravda. Můj kocour se například velmi často chová jako pes! Aportuje papírky a drobné hračky (pravda, jen tehdy, má-li dobro náladu, když jí nemá, můžu nahoru dolů volat "Ferdíčku, ťutů, pones..." a kašle na mne!)Ale také hlídá! Ať se za dveřmi našeho bytu šustne kde co, dává mi svým rozmanitým způsobem vědět, jen jsem se musela naučit v jeho vyjadřování číst. Dnes už alenapříklad vím, že když se přikrčí při hlasitém zabouchnutí dveří, zaručeně běží ten spratek pankáčový z prvního patra. Mírné, víceméně vlídné nahrbení signalizuje pošťačku. Sousedku co pajdá o berlích Ferdík vždycky mírumilovně proklímá, zato domácího nesnáší. Ani se mu nedivím, pivní a kouřový odér z toho pána doléhá jeho netěsnícími vstupními dveřmi až do bytu. Nadto se možná Ferenc cítí ohrožen - o kolik vyšší nájemné zaplatím tomu dvounohému ochlastnovi do kasičky, o to méně se nám sníží životní úroveň a o to více masa a jiného dobroučkého papání bude muset oželet i on. Fakt to asi chápe! Mrská totiž pokaždé ocasem a psovsky vrčí!

Přejmenovávání

2007-01-07T03:44:00.000-08:00

Dneska projde všechno! Ale že projde něco takového, jako přejmenovat zničehož nic oblíbený seriál Rodinná pouta na Velmi křehké vztahy, to jsem vlastně ráda. Netvrdím, že jde o seriál nějaké zvláštní ceny a kdyby zmizel z obrazovky za tím účelem, aby byl nahrazen něčím skutečně hodnotným, byla bych jen šťastná. Protože by ale na vysílání stanice Prima nahradili vysílací čas s největší pravděpodobností ještě větší srágořinkou, rozhodně by mne namíchlo, kdyby seriál prostě uťali. A právě to si usmyslel prosadit bývalý producent. Tvrdil u soudu, že autorky podepsaly na výrobu všech seriálovách dílů smlouvu výhradně s ním a jelikož ji porušily, žádal okamžité zastavení vysílání i natáčení dalších částí. Nejsem soudce, s případem nejsem dopodrobna obeznámena, je možné, že mladé holky podobnou chybu udělaly, ale proč by za to měl platit český divák, jmenovitě ta stáda hospodyněk na mateřské a postarších babiček, které si seriál oblíbily? Producent tvrděě pravil, že je mu to jedno. Naštěstí, jak jsem již pravila, v českém státě jde prakticky všechno a paragrafy jsou proto zakroucené, aby byly ohebné. Ohnuly se i nyní a místo Rodinných pout řady 1, 2 a 3 můžete sledovat Velmi křekhé vztahy! A život jde dál!

Jakého psíka?

2007-01-02T08:31:00.000-08:00

Říká se, že páníčkové a paničky si většinou vyberou pejska, který se jim podobá. A něco na to bude, jen se rozhlížejte kolem! Když například uvidíte namyšleného, krásně sestříhaného puidlíka, můžete vzít jed na to, že k němu patří panička také hodně načančaná a s nosánkem poněkud dovysoka. Dobráčtí mužští, co se snaží tvářit jako drsňáci bývají většinou provázeni vlčákem a skromní důchodci pajdavými ratlíčky a podvraťáčky. No, někdy se to ale tak jednoznačně nepovede. Dnes jsem viděla dvojici naprosto nesourodou: sportovní dlouhonohá chvátející paní s jezevčíkem! Buď k ní nepatřil nebo se jednalo o největší omyl tisíciletí. Kde paní udělala krok, udýchaný salámek na čtyřech nožkách musel zakmitat aspoň dvacetkrát. Připadal mi, jako velmi snaživá přerostlá stonožka a přesto nestíhal! Panička je ovšem koza - i jestli k ní psík nepatřil a někomu jej venčila, měla by na to ubohé zvíře brát nějaké ohledy! Ale třeba se pro spravedlnost a rovnováhu tohoto světa příště narodí jako jezevčík a bude mít nohatou a uspěchanou paní...

Tak nám zabili Ferdinanda

2006-12-30T04:37:00.000-08:00

"Tak nám zabili Ferdinanda", (toho tlustýho, nábožnýho, z Konopiště), tak začíná Haškův román o dobrém vojáku Švejkovi. No, světu dnes zabili Husajna. Byl to kdysi pořádný zmetek, ale trošku je mi toho starého dědy líto, dnes už musel být neškodný a měl by sedět někde s rodinou a houpat na kolenou vnoučata. Naštěstí nedělám zákony, protože já bych ho zaručeně zahnala někam do přísně střeženého exilu, aby neškodil, ale nechala bych ho naživu. To by ovšem asi bylo hodně organizačně složité a tak... No jo, kdyby šmik jako za starých časů, rána sekerou a fousatá hlava dole! Kdyby kulka za zvuků La palomy, jako císař Maxmilián. Ale ono oprátka! Jako za starých, necivilizovaných časů amerického západu! Dobrá, pánové tohoto světa dělají zákony, jak se jim hodí a vynášejí rozsudky, jak se jim hodí! Ale proč k tomu, hrome, pouštět média,! Přiznám se, že když mrknu na internet a najdu tam fotku dávného diktátora s oprátkou na krku, chce se mi zvracet - jako z celého tohohle podělaného světa!

Gerald Ford zemřel

2006-12-27T11:57:00.000-08:00

Zemřel americký prezident Gerald Ford. Kdo si ani nevzpomíná, který to byl, nechť se nestydí, kdybych si nepřečetla, o kterého jde, také bych to nevěděla. Amerika holt má s těmi různými atentáty na dobu svého trvání příliš velkou spotřebu prezidentů. Tenhle se ocitl v Bílém domě v roce 1974, po pádu Richarda Nixona a moc se v křesle neohřál, volby v roce 1976 prohrál a vystřídal jej "Jimmy" Carter. Přesto dnes Bush hodnotil zesnulého v superlativech. Prý velký Američan, oddaný své vlasti, čestný a rozumný. Inu, dožil se 93 let, tak nevím, jestli je zrovna tohle příliš rozumné v tomto podivném a zmateném světě. Spíš bych předpokládala, že člověk, který už jednou stál ve funkci tak vysoko, bude právě toto vnímat ostřeji než ostatní a to mu věk ukrátí. Ale možná jej posílilo, že v úřadě nebyl zase až tak dlouho, kdoví.

Spotřební společnost

2006-12-19T12:41:00.000-08:00

Už dobře před půl stoletím začali někteří lidé vážně bít na poplach: "Většina lidské společnosti žije příliš spotřebně a produkuje moc odpadu, jednou Zemi zaplaví samé odpadky a lidstvo v nich uhyne jako mnoho rybek v příliš malém akváriu, to se musí změnit! Odpad by se měl omezovat, recyklovat, ostatní vystřelit do vesmíru..." a tak podobně. Samozřejmě, něco na tom je. Včera jsem šla do prácee a vida - na jednom plochém víku oranžového kontejneru cosi prapodivně září. Až zblízka vidím, že se jedná o dokonale na kousky rozebraný počítač. Tedy jak tohle někdo ekologicky zlikviduje? A jak by to měl vlastně udělat, vždyť je to jako s tím slavným Nerudovým slamníkem. Ležel mi ten problém natolik na srdci, že jsem se o tom večer zmínila synovi. "Hm, taky jsm šel okolo," podotkl skoro bez zájmu, načež náhle ožil:"Ale řeknu ti, takhle nádherně vykuchanej komp jsem ještě v životě neviděl!" To je postoj zdravého mládí, to se máme na co těšit! Předpokládám, že děti našich dětí vyházejí prostě všechno, co jim bude doma překážet, oknem na ulici jako cikáni a děj se vůle Matějova!

Dobré skutky

2006-12-14T09:27:00.000-08:00

Dávejte si pozor teď, před Vánoci! Mít srdce zjihlá a konat dobré skutky, to se sluší, i když do kostela nezajdete jak je rok dlouhý a křesťanství vám nic neříká! Ale zvažte, co jste pro takový dobrý skutek ochotni obětovat! Stává se, že v sychravých předvánočních dench narazíte na toulavé kotě, je mu zima, má prázdné bříško... Ne, rozhodně vás nechci navádět, abyste se tvářili, že toho drobka nevidíte a šli dál svou cestou! Jsem milovnice koček, několik jich mám doma a kdyby to prostory a finance dovolily, jistě by jich se mnou doma žilo ještě mnohem víc. Každý takový jedinec, nad koťátkem dojatý, musí ale také domyslet, jak to bude dál. Přiláká kotě, pohladí je a měl by mu poskytnout pomoc. Může a chce si je vzít domů? Nebude mu zatěžko se o ně starat? To by samozřejmě bylo to nejjednodušší, ale vždycky to doopravdy nejde. Možná má ten náhodný chodec babičku nebo tetičku někde na venkově, které by u domu kočka navíc nevadila, i to by bylo fajn. Pokud ani takové řešení není po ruce, stejně se v takové chvíli netvařte, že tu malou bytost nevidíte. Existují útulky, kde jsou na pomoc takovým tvorečkům připravení.

Dvojí osud

2006-12-12T09:37:00.000-08:00

Na světě lze vážně všechno vidět ze dvou stran. Jedna je dobrá a druhá špatná. Nebo naopak. I když je v létě teplo a sluníčko pěkně svítí, najdou se tací, co frfňají: "Je moc horko, já mám alergii, slunce nesnáším." Když ale prší, jedni chválí: Bude se dobře pracovat na zahrádce, na poli, bude to pěkná procházka v dešti," zatímco dámy zahartusí :No jo, pěkná je ta reklama, jak můžu za deště i větru vypadat krásná, ale ono to tak ve skutečnosti není, když zmoknu, vypadám jako blbec." Když jde o lidské konání, jeden člověk také nikdy nezíská za jeden čin pochvalu všech. Dokonce je o tom přísloví které říká, že ..."nenarodil se člověk ten, aby se zavděčil lidem všem." A na tom něco je. Takže proč se divit, že když zaklepal bačkorama Augusto Pinochet, bývalý chillský vůdce, i tady se lidské mínění rozdělilo. Jedni ho proklínali jako diktátora a vraha svých blízkých, jiní se stavěli do fronty aby mu mohli projevit poslední poctu, protože jej považovali za velkého státníka, který jejich zemi vyvedl z chudoby. Vida! Dost by mne zajímalo, jestli opravdu existuje nějaký život po životě a jesli tohle všechno mohl ten zesnulý vidět. A hlavně - jestli si z toho vzal nějaké ponaučení. Ne, nechci vědět jaké. Ono se vždycky rodí víc vlků než beránků...

Mňau

2006-12-09T12:58:00.000-08:00

Za chvilku budou Vánoce, to je pro některé lidi vhodná příležitost darovat někomu koťátko či šťěnátko. Já osobně bych asi takový chlupatý uzlíček s vánoční mašlí na krku popadla a zulíbala a přiřadila k zástupu těch ostatních co už doma mám. Ale každý člověk to takhle cítit nemusí. Proto by každý dárce měl napřed pečlivě uvážit, zda se zvířátko do té či té rodiny doopravdy hodí. "Táto, sežeň štěně" byl sice velmi roztomilý film, ale pokud například opravdový táta podlehne takovému naléhání i v tom případě, že sám nenávidí štrapicírování se psem v parku a maminka rovněž, měl by svému potomkovi pořídit raději něco jiného. Je totiž víc než jisté, že dítě, zejména malé dítě, se psem třebas o půlnoci ven nemůže. Záleží také na finančních možnostech - těžko si asi pořídit do rodiny bernardýna, když splácím hypotéku a nemůžu loktem do kapsy. Do malého bytu se velké zvíře obzvlášť nehodí! Někdy se může ukázat, že i když všechny dosud vyjmenované překážky tady nejsou, někdo v rodině je astmatik nebo alergik a jeho reakce na zvířecí chlupy budou drastické. Prostě - pro milovníky zvířat je zvířecí dárek pod stromeček naprosto ideální. U těch ostatních by to měli dárci moc a moc uvážit!

Super Star

2006-12-05T09:45:00.000-08:00

Nedávný bombastický fenomén jménem soutěž Super Star snad jde konečně k brdičkům! Ne že bych se zlobila, nepatřím k příznivcům takovéto "zábavy". Hlavně vůbec nechápu, co je zábavného na tom, koukat se v televizi na tlupu exhibicionistů, z nichž naprostá většina zpívá falešně a vypadá úplně nemožně. Jsou mezi nimi i výjimky, to jistě, nevím ale, proč by něco takového měl posuzovat laický divák. Pochopila bych, kdyby existovaly různé konkursy, kde mladé talenty odborník posoudí a poradí jim, jak v kariéře dál, ale proč se má divák před bednou patlat v tomhletom všem? Naštěstí se zdá, že o soutěžící už zájem dosti upadá, což se pozná podle výše nabízených honorářů. Těch mlaďochů je mi sice upřímně líto, ale až každého natolik omrzí, že jim ani nezaplatí, snad konečně i televize pochopí, že nemá připravovat tak nablblé pořady a zmůže se na něco lepšího.

Záložky

2006-12-03T05:23:00.000-08:00

Za časů našich prababiček byla jednu chvíli veliká móda vyrábět záložky do knih. Když dívenka "z dobré rodiny" neháčkovala nějaký titěrný nesmysl, nevyšívala či nepletla punčochy pro dobročinné účely, pokud se nepokoušela kazit čtvrtky papíru elegantními akvarely, zaručeně vyráběla pro sestru, matku či přítelkyni k svátku či k narozeninám právě nějakou záložku do knihy. Tato činnost se ještě jednou rozmohla za mých mladých let a provozovala se dokonce při hodinách výtvarné výchovy a dokonce i můj syn ve stejných vyučovachích hodinách vyrobil záložku pro mne, dostala jsem ji jako dárek k MDŽ ( pro neznalce překládám: socialistický svátek slavený 8.3. a jmenoval se Mezinárodní den žen). Je zajímavé sledovat, jak se knižní záložky od té doby proměnily. Tu první, kterou uchovávám mezi stránkami Dějin českých, vytvořila prý kdysi moje prababička Anna. Je to bleděmodrá hedvábná stužka, na obou koncích roztřepená a pečlivě obšitá, s jemným malovaným květinovým motivem. Zaplaťpánbůh, prababička nezvolila za motiv cukrující se hrdličky či výjev z Pradané nevěsty, což bývalo mezi tehdejšími dívkami dost běžné. Moje maminka prý ve škole záložky nevyráběla a je to docela možné, když jí bylo sedm let, začala druhá světová válka a i když ji a jí blízké školství to nijak vážně nšepoznamenalo, přec jen asi kantoři té doby kladli důraz na docela jiné věci. Z mého dětství mám záložek celou fůru, moje kresbičky, půvabné papírky od bonbónů či zahraničních žvýkaček podlepené pásy čtvrtky od kamarádek či jejich vlastní malířské výtvory. Od syna jsem dostala záložky dvě - kostkovanou dlouhou stužku zakončenou na jedné straně roztomilým moduritovým srdíčkem a dvojitý, ozdobně obšitý celuloidový filmový pásek, v němž je zasunutý proužek krajky. Líbezné a zároveň praktické a já nezapírám, že právě tuto záložku používám při čtení nejraději.

Nekrájející nůž zadarmo

2006-11-27T09:52:00.001-08:00

Mnohokrát mne už napadlo, jestli by v tomto bláznivém světě nebylo méně skutečně více! Přepočítačováno, přetechnizováno, přemobilováno, co se nám nehodí vyhodíme jednoduše na smetiště, ona si s tím matička příroda nějak poradí. Spousta zboží včetně potravin se nabízí v neustále nových úpravách a modifikacích (pokaždé samozřejmě o něco dražší a hloupý spotřebitel klopí) a aby šlo ještě lépe na odbyt, často doplňované nějakou vypočítavou akcí ve stylu "Za deset těchto nálepek dostanete bonus..." nebo "plus dárek," což je většinou hovadina k ničemu dobrá, jakou by si dobrovolně nikdo nekoupil. Jsou ovšem výjimky - můj synek nosí odkudsi velmi dobrou klobásku a k ní je pokaždé jako pozornost přibalený nůž. Nemám proti tomu nic, používáme je na chalupě jako stejkové a krájí docela dobře. Jen dnes jsem se dopustila omylu - jindy totiž klobásu i nůž vždycky vybaluje nákupce. Dnes nikoli. Chtěla jsem kousek ochutnat, popadla nůž, krájím, krájím... ve jménu věčného podezření si říkám :"No jo, dárek zadarmo, vždyť už to ani nekrájí!" Vážení, jak jsem byla slepá, já tu kudličku nevytáhla ze speciálního průhledného obalu, který chránil její ostří!

Drzost nejvyšší

2006-11-25T08:07:00.000-08:00

Já vážně nevím, na co jsou na světě někteří policisté, vyšetřovatelé a soudci! Asi jen proto, aby pobírali slušné peníze za nic a dobře se tak živili. Jako v nedávném případě patnáctiletého chlapce, kterého srazil řidič a místo aby mu poskytl pomoc, odvezl jej na kraj lesa a tam ho pohodil jako balík odpadků. Chlapec naštěstí přes četná vážná zranění dokázal dolézt k silnici a tam mu jiný, slušný řidič, okažitě přivolal pomoc. Darebách se hájil tím, že hoch dopadl na vůz zezadu, propadl se do kufru a tudíž on ani spolujezdkyně neměli o ničem ani tušení. Tedy - i o tom dost pochybuji! Každopádně ale nedovedl vysvětlit svoje další počínání. A to je dobře, protože takový hyenismus vysvětlit nejde. Co mne dost ohromilo je fakt, že řidič byl zprvu obviněn pouze z ublížení na zdraví a neposkytnutí pomoci. Tedy pardon, ale zdravý lidský rozum mi jasně říká, že jestli někdo v takové situaci neujede, ale zraněného naopak naloží, odveze někam na samotu a tam ho zanechá, je to jasný pokus o vraždu, který nevyšel jen pouhým zázrakem! No, v tomto případě nakonec vyšetřovatel přestoupl na kabelu, na kterém si od začátku musel stát a čim tak přehodnotil. Nadějné je, že řidiče popadli a šoupli do vazby náramně rychle - ale stejně. Za to co provedl mu hrozí trest maximálně na patnáct let. A to je, vážení, podle mne málo!

Lejno ve snu viděti

2006-11-22T11:37:00.001-08:00

Člověk by se nestačil divit, co všechno na něj může pod širým nebem znenadání spadnout. Cyrano z Bergeracu dostal po hlavě květináčem, mamince shodili podnapilí dělníci na kočárek s dítětem traverzu, mnoho lidí bylo zabito nebo zraněno kusy ledu, padajícími při oblevě z fasád - či samotnými padajícími fasádami. Ze zahraničí je znám případ, kdy rodinám na zahrádku spadl meteorit, kus havarovaného letadla nebo dokonce prapodivný zmrzlý kus čehosi, co bylo později identifikováno jako zmrzlé fekálie ze záchodku v letadle. Inu, říká se, že enóna přinášejí štěstí. Ve starodávných snářích bývá dokonce často citováno: "lejno ve snu viděti či jakkoli se jím zabývati peníze značí." Nu, ve snu se to ještě snese! Ale co má říkat taková rodina, kterou nečekaně zalije obsah toalety z autobusu!? Přesně tohle totiž líčí jedna nedávná zpráva: manželé se třemi dětmi jeli ve svém terénním voze za autobusem a najednou byli ohozeni... no čím vším, co se mohlo v autobusové toaletní nádrži najít, to so snad domyslíte, vážně nechci být až tak nevkusná, abych tohle líčila do detailu! Rodina požaduje po dopravci tučné odškodné a já doufám, že je také dostane. Vždyť jen lejno ve snu viděti...!

Kde lze najít vzácné známky

2006-11-12T12:09:00.000-08:00

To je ale kuriozita z letošních amerických voleb! Jejich výsledky jsou už dávno známé, ale teprve nyní přišla na přetřes obálka s volebními lístky, která sice byla neplatná, zato zalepená prazvláštní známkou. Má hodnoutu 24 centů, jenomže... pochází z doby dávno minulé. Konkrétně z kterého roku jsem si nezapamatovala, důležité ale je, že její současná hodnota činí na české poměry asi 4,5 milionů korun! Podle amerických zákonů musí být obálka s neplatným hlasem uchovávaná po dobu dvou let - teprve potom dojde na řešení, co s cennou známkou. K oprávněnému majiteli se sotva dostane zpět, nepodepsal se totiž a tak jej asi nikdo nevypátrá. Napadá mne, že takovou známku sotva nalepil na volební obálku někdo, kdo by chtěl podvádět a vědomně ji ofrankovat něčím, co našel u babičky v šuplíku. Pravděpodobně jde o omyl a držitelem známky může být někdo roztržitý, starý nebo hodně špatně vidící... tomu by se asi peníze za ten nalezený skvost dobře hodily, ale předpokládám, že nedostane nic. Patrně si to ani neuvědomí a nikdy se o tom nedozví. Ale protože nebude vědět ani to, že jeho hlas je neplatný, aspoň mu srdíčko zahřeje vědomí, že splnil svoji vlasteneckou povinnost. A nakapsují se jiní!

Dušičky

2006-11-10T11:09:00.000-08:00

Tak máme za sebou zase jedno výročí - minul 2. listopad, svátek Všch svatých, běžně nazývaný Dušičky. I naše rodina byla za svými blízkými tam, kde si sice nepopovídáme klasickým způsobem nad kávou a zákusky, ale cítíme, že ti naši dědečkové a babičky jsou nějak s námi a na naší straně. Hřbitov zářil světýlky a výzdobou, která se tam jinak v tak hojném množství nikdy nevyskytuje. Později mne stačil překvapit výrok jistého zahradníka, který tvrdil, že lidé jsou při výzdobě hrobů stále velmi konzervativní a nesahají v takovém případě k odvážnějším vazbám. Napadlo mne, že to možná vůbec nemusí být z konzervatismu, ale že prostě sahají po léty prověřené výzdobě, která vydrží na hrobě nevypadat pro ostudu až do jara. Tedy mám na mysli hlavně takové rodiny, které přijedou na hrob svých příbuzných z velké dálky a nemají možnost jezdit pravidelně. Nevidím na tom nic špatného - k čemu je nebožtíkům "moderní" výzdoba, pochybuji, že tam kde jsou se každý honí jen za tím, aby byl "in". Těm našim zesnulým jde asi hlavně o ten pocit, že si na ně jejich blízcí vzpomínají, že je nevymazali ze svého života. A tak je to snad správné.

Mys Dobré Naděje

2006-11-03T09:46:00.000-08:00

Legendární mys Dobré naděje je prý jen nevzhledná skála, informoval nás nedávno za Právo Bohuslav Borovička. Já tomu i věřím, žádnou zákonitostí není dáno, že by tam člověk měl najít kousíček ráje. Autorovi se ale toto konstatování pouze účelově hodilo do názvu článku, kde dál popisoval, co všechno může shlédnout turista v okolí Kapského města. Pověstný mys už ho nadále nezajímal a proto se nezmínil, že dávným námořníkům bylo asi lautr šuma fuk, jestli je hezký nebo ne. Když ho obepluli a byli přitom stále ještě na palubě nepoškozené lodi naživu, dávali si rum (johohó) a radovali se jako malé děti. Ony totiž lodi v těch dobách byly značně nespolehlivými dopravními prostředky, jejich navigace při vší snaze přibližná a moře stejně zrádné, jak ho známe dnes. Jen ta holá skála stála naštěstí pořád na jednom místě a sloužila jako dokonalý orientační bod.

Zlodějina vítězí

2006-11-01T08:47:00.000-08:00

Že se na tomto světě lidé už kdysi klaněli zlatému teleti, to známe z legend. Tenkrát prý na ně vystartovala vyšší moc a zatrhla jim to. Ale už jsme u toho zase. A pravděpodobně podle tohoto klíče posuzujeme i přečiny a zločiny. Jinak si neumím vysvětlit, jak je možné, abych si na jedné zpravodajské stránce přečetla souběžně dvě tyto informace:(přibližně cituji zpaměti) "Herec a producent Jiří Pomeje je stíhán policií. Údajně používal nekryté směnky ve výši víc jak 25 milionů korun v souvislosti s uhrazením nákladů na Troškův film Andělská tvář. Hrozí mu za to až 12 let vězení!" A dále je upřesněno, že dle trestního zákoníku v tomto případě nehraje roli ani dodatečné uhrazení škody. Ale hned vedle je další zpráva: "Za znásilňování a bití družky si odnesl šestiletý trest." Jedná se o jistého vousáče Luďka Jánuše, kterého za takové jednání odsoudil soud v Hradci Králové. A onen muž se ještě k tomu odvolal, trest se mu zdá příliš vysoký. Summa sumárum: za možný finanční podvod 12 let natvrdo, za fyzické a psychické násilí polovina. Co je komu po nějaké ženské, která od sprosťáka údajně trpěla od roku 1997? Ale sáhněte někomu na pětadvacet melounů a ani známé jméno vás nezachrání, hned je oheň na střeše!

Praha stojí za starou bačkoru.

2006-10-28T12:27:00.000-07:00

Jan Kraus je prý naštvaný, že se na Vinohradech krade a že vůbec celá Praha stojí za starou bačkoru. Tak to aspoň tvrdí internetová verze Blesku. Možná ani nekecá. Já bych se panu Krausovi na jednu stranu nedivila, kdyby byl naštvaný na město. Ne jen na Prahu, ale na jakékoli větší město. Já už dávno tvrdím, že města ztratila na svém původním významu, že jsou špatně udržovaná, špinavá a hlavně přelidněná. Není mi dáno se radovat z toho, že žiji mezi lidmi, když je jich všude tolik. Všichni mravenci možná také nejásají, že žijí v mraveništi a lezou si po hlavách. A to tam ještě nemají na každém kroku popelnice a auta a nejsem si jistá, jestli se tam potýkají s problémy mravenců jiné rasy a zvyklostí, jako se my lidé potýkáme s jistými lidskými problémovými menšinami. Potud bych se tedy panu Krausovi opravdu nedivila. Ale také bych se mu divila, protože nebýt těch davů, které jsou předpokládanými zástupy reklamy sledující, kdopak by se asi díval na řetězec těch jeho, co běžely donedávna v televizi? A kdo by mu za ně tudíž zaplatil?

Auta na ulicích

2006-10-25T09:11:00.000-07:00

Léta bydlím a do práce chodím kolem parku. Rok co rok na podzim zvědnu při cestě pár kaštanů a několikrát nasbírám kytici pestrobarevných listů, do práce i domů. Ale asi i tato (jedna z mála příjemností) brzo pomine. Dostat se totiž k té straně parku, kde se dají ty kaštany a listy posbírat, to už skorlo nelza. Stojí tam jedno auto vedle druhého a kde zrovna nepřekáží auto, překáží tam popelnice. Přitom popelnice by klidně mohly stát na druhé strane, na chodníku před odmy a auta... Tak to mi nikdo nevymluví, že by jich nemohlo - a nemělo!!! být méně" nejsem žádný zpátečník a chápu, že někdo vůz nutně potřebuje. Početná rodina s chalupou, někdo, kdo pravidelně dojíždí na velkou vzdálenost do práce, lidé, kterým to moc nechodí. Jenomže takoví lidé by asi svá auta často používali, zatímco já v ulici potkávám bouráky, které tam celé týdny bez přemístění jen stojí a stojí... A překáží! Ono je hezké, jak po létech trpkých zkušeností brojíme proti centrálnímu řízení, proti jakékoli regulaci, ale bez nějakého zásahu "shora" se tohle asi nevyřeší. Auto se stává přepychem - ani ne tak z finančních důvodů, i když stále stoupá jak jeho pořizovací cena tak cena pohonných hmot - ale hlavně co se místa týká. Města a ulice nejsou nafukovací, to už by si měl někdo konečně uvědomit! Nebo tu za pár let budou lidé ručkovat v ulicích zavěšeni na lanech, protože dole budou jen auta, auta a auta - fuj!

Zubaři

2006-10-23T09:16:00.000-07:00

Vida vida! U egyptské Sakkáry byly objeveny hroby tří zubařů, kteří zhruba před 4000 lety udržovali chrup faraonů. Výzkum naznačuje, že si tehdejší zubaři žili dobře, ale svojí zámožností se nemohli rovnat jiným osobám v blízkosti panovníka. Napadlo mne, jak je tomu dnes - zda zubař, udržující chrup například nějakému prezidentovi, je na tom lépe než ten, který kouká do papuly obyčejným pracujícím. No to asi ano, a přesto se určitě nevozí stejným autem s ochrankou jako onen prezident a těžko bude mít příjem, jako například ministři a prezidentovi poradci. Tak v čem je rozdíl? Jen v těch 4000 roků. A také v tom, že tři egyptští zubaři byli pochováni společně v jedné hrobce, jako příslušníci jednoho cechu. Ti dnešní zubáci snad aspoň tohle mají jinak!

Výpadek proudu

2006-10-19T12:29:00.000-07:00

Tak prý byla část Čech bez elektreického proudu a následkem toho v královohradecké ZOO uhynuly tři žirafy. Na tom by nemělo být tak nic divného, prostě výpadek elektrické sítě. Co je to proti hurikánům a tsunami? Jenomže hurikány a tsunami sice člověk může pomocí různých měřících přístrojů tak trochu předpovídat, ale hodně těžko se proti nim dělá. Zatímco výpadek elektrického proudu se sice předvídat nedá, ale obrana proti tomu je známá už hezky dlouho - prostě jiný záložní zdroj. Rozumí se, že žádná domácnost, dokonce ani ve vlastním rodinném domku, nebude mít někde ve sklepě záložní zdroj jen proto, aby si tatínek, maminka, dítě a pes nemuseli v kritických chvílích svítit očima. Naproti tomu u takové ZOO bych předpokládala, že náhradní zdroj mít budou. Zvlášť když po neštěstí ředitelka prohlásila, že žirafy jsou lekavá stvoření a že už se jim jednou něco podobného přihodilo. Dokonce připustila, že záložní zdroj osvětlení ZOO má, ale ne u žiraf. Tedy s prominutím, tu paní bych pověsila za zadek do průvanu, až by se v něm zvolna zmumifikovala. Chudinky žirafy, zahynuly pro lidský šlendrián a pohodlnost! Inu, žádná z nich nebyla chovná a jejich úhynem vznikla škoda "jen" zhruba za 400 tisíc. O životech se bavit nebudeme a ta částka, to je vlastně pakatel!

Volby

2006-10-17T09:12:00.000-07:00

Volby! Je otázkou, zda v České republice mají ještě nějaký význam! Všechno tu jaksi spěje od desíti k pěti, pánové "nahoře" se střídají v křeslech, pobírají tučné prebendy dokonce i když vůbec nic nedělají a možná se dokonce radují, kam to v životě dotáhli. Malí lidé mají z toho jen nepříjemnosti. A nepříjemností ne nejmenší bych nazvala neustálé a nadměrné obtěžování volební kampaní jednotlivých stran. Nechci tu vzbuzovat ještě větší vášně než v současné době vřou a tak v následujících větách nebudu konkrétní, ale: jdu do práce a osloví mne půvabná mladá dívenka. Předpokládala bych, že pracuje pro nějakou dobročinnou organizaci a protože pokud mám, na takové akce přispívám, sahám po peněžence. Ale ona s úsměvem vrtí hlavou a podává mi volební leták. O ulici dál mi dívka s odznáčkem jiné strany nabízí rovnou malou igelitku se slovy "neměla byste zájem o naše volební materiály?" Sotva se zmohu na slušnou odpověď, neb celá řada mých předků byla přírodu milujícími lesníky a ti jistě přímo rotují v hrobě při pomyšlení, kolkik vzrostlých stromů muselo padnout při výrobě papíru, na který potom někdo natiskl takové cancy. Sliby, sliby, sliby, ale co z toho, když žádná ze sztan nakonec ty své nesplní, i když zasedne k veslu? Doma otvírám dopisní schránku s nadějí, že by tam mohla být zpráva od babičky z chalupy. Místo toho se na mne vyline hotová záplava dalších volebních letáků. Je jich - hergot - taková kupa, že spolu s letáky reklamními naplnily celý kaslík. Málem se mezi nimi ztratil nejen koresponďák od babičky, ale i poukázky na zaplacení inkasa. Takže až příště inkaso nezaplatím, ať se nikdo neopovažuje mne za to vinit jako zločince, nechť si to příslušné orgány vyřídí se zástupci volebních stran!

Kam se poděli

2006-10-13T09:50:00.000-07:00

Jestlipak se někdy zamýšlíte, kam se poděl někdo známý. Nemyslím váš známý, třebba kolega či spolužák ze školy, třeba kdysi populární herec či zpěvačka? Já občas ano. A protože o těch, kdo zapadnou, se už zrovna moc často nepíše a pokud sejdou se světa, museli to být ti nejslavnější, většinou na to vůbec nepřijdu. Ale díky internetu jsem se například dověděla, kam se poděla opice, která hrála přítele Tarzanovi. Zatímco se představitel Tarzana, blonďák Lex Barker (který později mnohem víc proslul v roli Old Shatterhanda ve zfilmovaných mayovkách) dlouhého věku nedožil (zemřel na infarkt v necelých 54 letech), šimpanz Cheetah letos oslavil 74. narozeniny. Prý si svého věku užívá každý den, nejraději se vozí v autě a čučí z okna!

Chdím pomalu

2006-10-09T09:43:00.000-07:00

Chdím pomalu, chodím ztěžka. Mobil má dnes snad každý debil a je ohromně "in" telefonovat i na ulici a řvát přitom na celé kolo. Netoužím poslouchat cizí rozhovory, ale někdy prostě musím, nemohu si dát klapky na uši. Občas zaslechnu něco, co stojí za zmínku. Jako tuhle. Škrábu se zvolna do příkré ulice a slyším půlhovor jedné paní do mobilu. To, co říká ten na druhém konci pochopitelně ne, ale ono se to dá domyslet. "...no ahoj...ano, těším se, sejdeme se doma...Ale ne, rozhodně ne, ten mercedes nekupuj! Nelíbí se mi barva a vůbec... mercedes se nám nehodí..."
Přešmajdám se do zóny, kde už nejsou slyšet ženiny argumety, proč že se jim mercedes nehodí. Já bych byla vděčná i za trakař, kdyby mne na něm vozili! I za pohřební vůz!

Někdo má rád vdolky, jiný holky

2006-10-04T11:38:00.000-07:00

Jsou role, v kterých přímo zbožňuji Petra Nárožného. Vlastně ho mám ráda už dávno, už když jsem na něj jako malá holka chodila do divadla Semafor ještě na Václavák do pasáže. Takový strýček v Plese upírů mne dovede pokaždé rozesmát, i když jinak ten film zas až tak za mnoho nestojí. Televizní Zlatíčka mi připadala také jaksi bližší s ním. Dost je mi ho proto líto, když jsem si přečetla, nakolik se trápí kvůli synovi. Že prý je synáček, jak se říká, 4%, že má rád chlapce. No jo, ale každý jsme nějaký. Jak to je krásně řečeno v Noci na Karlštejně: "Někdo má rád vdolky, jiný holky..." Chápu, že zjistit tohle o svém milovaném potomkovi jednoho nepotěší. Určitě bych nebyla nadšená, kdyby byl takový můj vlastní syn, ono to, co si budeme povídat, jednoho trochu zaskočí, to je jasné. Na druhou stranu, CO tohle vlastně mění? Jestliže jsem takového člověka milovala předtím, nemohu ho přestat milovat jen proto, že v jedné jediné věci je prostě jiný, než jsem si představovala. Kdybych tak mohla s panem Nárožným mluvit z očí do očí, pověděla bych mu tohle a jistě by to pochopil. Ale on to časem pochopí sám, on je to miláček!

S natáčkami v noční košili

2006-10-02T08:25:00.000-07:00

Jak má vypadat tento svět, když už neexistují pojmy jako je "čest", "upřímnost" a "láska", ptají se mnozí! Jak má vypadat tento svět, když už neexistuje ani soukromí jedince, ptám se já! Že musím se svým dospělákem bydlet ve společné domácnosti, v tom asi nejsem jediná. Kdyby to byla holka, snad si nějak vyjdeme. Ale s klukem? Na společném záchodě, v koupelně? A co to ostatní? Jako postarší dáma potřebuji občas vlasový zábal, na tvář pleťovou masku, calé tělo nakonzervovat něčím účinným. Synek-dospělák to ovšem komentuje urážlivými slovy typu " No maucta, tobě to dnes zase sluší!" Nebo: "Slavíme den bláznů, že máš ksichtík dozelena?" Nejpovedenější je ovšem to, že náš byt je jako průchodící dům! Syn pracuje z domova, své dílo odvádí po drátech, občas za ním ale přijdou na konzlutaci kamarádi z branže. Nevyzpytatelně! Ráno, v poledne, večer nebo klidně o půlnoci! Já žiju přízemně, nezáživně. Ráno do práce, v podvečer z práce. Když doma ještě poklidím a navařím synáčkovi na druhý den, kolem desáté večer padnu do postele a nevím o světě! Zvednout se ovšem v noci na přírodou vnucené vyvenčení je velmi riskantní! Sice zatím nikdo nikdy nic neřekl, ale já tuším,že jsem se všem těm synovým kompaňones předvedla s natáčkami a v noční košili!

Někoho to těší

2006-10-01T07:05:00.000-07:00

Napadá mne, jak je možné, že některého člověka něco zjevně tak strašně těší a jiný prochází životem - a ani ťuk. Znám paní, co není vůbec chudá, abyste rozuměli. Za dřívějšího režimu se jí podařilo dobře provdat, manžel nosil domů valuty, nakupovali v Tuzexu... později vyzískala v restituci zpět luxusní dům a je za vodou. Vůbec tak ale nevypadá, co ji znám, neumí se radovat vůbec z ničeho, pusu má věčně našpulenou dolů do obráceného půlměsíce a právě tak nosila coby krásná třicítka svoje módní róby před řadou let. Dnes ráno jsem sledovala dojezd Formule 1 a napadlo mne, že by si ta ženská měla vzít příklad z Michala Schumachera. Jasně, on se taky zrovna netváří, když prohraje. Ale to dnešní vítězství ho rozzářilo jako sluníčko, smál se a vyváděl jako kluk. Nikdo mi neříkejte, že se tak radoval z financí a jiných výhod, které si tímto zase o něco déle potvrdil. To byla čistá radost ze sebe sama. Jenomže ta paní asi ze sebe nikdy ani na hodinu radost neměla!

Chodník

2006-09-28T03:01:00.000-07:00

Jak tak uvažuji sama nad sebou, asi jsem pěkná potvora, věčně věkův s něčím nespokojená. Celé roky se potácím naší ulicí ve výmolech a od plic nadávám na naše dvojí zřízení, že s tím nic nedělá. A ne že bych se do tohoto okamžiku necítila v právu! Dvacet let pod vládou komunistů, potom jinší čímani - všichni ale hlavně hrabou pod sebe nebo vrážejí peníze do nesmyslů, zatímco naše ulice má chodník ... hanba mluvit! Třikrát jsem si tu za ty roky urvala vazivo v kotníku, bohužel pořád ve stejném, bez bolesti na nohu nedošlápnu. Koho hnát k odpovědnosti, koho zažalovat o náhradu? Roky prostě trpím a kulhám. Před časem se na nás konečně dostalo. Objevila se parta barevných (ne, tohle neříkám jako rasista). Prostě nejsou bílí jako já, ale jsou slušní, pracují, na okraji silnice balancují láhvemi limonád a na obědě nejsou nikdy déle než půlhodinu. Jsou barevní, ale pro mne byli v prvních dnech skoro svatí, protože konečně začali zgruntu předělávat náš chodník! U rozsáhlého bloku domů jim to trvalo, než se doplazili se svými formami až pod naše okna. Od té doby mi mírně lezou na nervy. Hlučí svými vrtačkami a buchary a jejich chemický přenosný hajzlík mi kazí výhled, měli by se ztratit!

Pan prezident

2006-09-23T09:50:00.000-07:00

Pan prezident dnes rozdával svoje podpisy v paláci Luxor. Prezidentské sídlo v Lánech dnes zato zažilo nátřesk, o jakém se nikomu nesnilo. Zámek v Lánech je běžně veřejnosti nepřístupný, podotýkám pro ty, kdo to nevědí. Návštěvník si může prohlédnout park i oboru, ale dovnitř budovy se nedostane a jaké interiéry jsou uvnitř, o tom si může nechat leda zdát. Před několika dny se rozšířila zpráva, že u příležitosti 85. výročí zakoupení zámku jako sídla hlavy našeho státu bude tento víkend objekt přístupný pro veřejnost. Skoro mne to zlákalo, ale nakonec mne zaskočila naléhavá práce a do Lán jsem se nevydala. A není čeho litovat - ta zase podotýkám pro ty, kterým se stalo totéž co mně. Před několika okamžiky mi telefonovala kamarádka, která se na zámek vychystala s celou rodinou. Prý horror a běs, v horku fronta v pětistupech, lidí jako mraků, na řadu by prý přišli asi za čtyři hodiny! No, to se dvěma malými dětmi nešlo. Ovšem do parku a do obory jako jindy se dnes prý nikdo nedostal, všude hlídala policie. Takže co se Lánů dotýká, chtít více dnes prostě znamenalo získat méně než kdy jindy.

Nesprávně pochopená humanita

2006-09-19T09:45:00.000-07:00

Nesprávně pochopená humanita - tak bych mohla nazvat mnoho epizod, které se odehrávají v našem současném světě. Naposled bych tak nazvala příhodu, která vyvrcholila zprávami, že český autobus havaroval v Rakousku, 4 lidé zahynuli a 45 dalších bylo zraněno. Jistě, něco takového se nikdy nedá vyloučit. Řidič tvrdí, že nehodu zavinila srna, která mu vběhla do cesty. Spekuluje se ale i o tom, že za volantem usnul a také zda pasažéři byli v době nehody připoutáni nebo ne. O tom ale vůbec mluvit nechci. Autobus vezl klienty Ústavu sociální péče z dovolené v Chorvatsku. Klienti, hezké slovo. Kdysi se jim říkalo "chovanci", což sice nezní tak hezky, ale jasněji to vystihuje podstatu věci. Ti lidé totiž nejsou v ústavu z plezíru, ale proto, že jsou mentálně postižení a nemohou se o sebe sami postarat. Je tedy potřeba s nimi zacházet jako s dětmi, prostě je "chovat," opečovávat, no! Z tohoto hlediska mi naprosto nepřipadá rozumné, že někdo naplnil autobus takto postiženými lidmi až na pár členů doprovodného personálu) a vydal se s nimi někam do Tramtárie. Možná to tvůrci tohoto projektu mysleli dobře, možná za vším stála jenh myšlenka, že vydělávat se v tomto světě dá i na zájezdu mentálně slabších jedinců a pár ošetřovatelů se aspoň podívá služebně do světa, nevím. Nikomu nechci sahat do svědomí. Každopádně se mi ale zdá, že smrt několika těch ubohých, zranění ostatních, celkový stes, to je zbytečný dopad na životy těch, které osud už dost potrestal jejich odlišností. Nelze pochybovat o tom, že lépe by jim bylo v bezpečí v ústavu, kde by se jim ovšem musel personál náležitě věnovat.

Koloběžkáře přejelo auto

2006-09-17T04:38:00.000-07:00

Z toho aby se jeden zvencnul! Na jedné straně se neustále probírá témata ekologická a okolo osobní dopravy k tomu ještě navíc přichází myšlenka, že nafta během pár desetiletí dojde, benzín nebude a co pak. No a když jednoho napadne, že se sveze na koloběžce, má z toho smrt. Nevěříte? Četla jsem to na internetu, koloběžkáře přejelo auto. A kdyby jenom auto, dokonce dvě auta! A vyšetřovatelé si teď drbou hlavu, který řidič za to může. Ten první, který muže na koloběžce srazil, ujel a neposkytl mu pomoc? Nebo ten druhý, který ležícího muže klidně přejel, dorazil a také uje? Je to hezké, ale tomu na koloběžce to asi nepomůže. A já se skoro nedivím, že se v takové době většina lidí do ekonomické a ekologické dopravy příliš nehrne. Nechat se někde zabít nebo co hůř, možná doživotně zmrzačit, to je příliš vysoká cena i při vší lásce k této umírající planetě.

Blíží se podzim

2006-09-13T09:50:00.000-07:00

At se nám to líbí nebo ne, pomalu ale jistě se blíží podzim. Mně osobně jde při tom pomyšlení mráz po zádech, protože to znamená, že zima už je za dveřmi. A zima, to pro mne znamená značně sníženou pohyblivost kvůli ztuhlým kloubům, neustálé riziko úrazu na špatně ošetřených ulicích, horentní částky za topení a následkem toho všeho pesimizmus na duši. Jednu výhodu ale tenhle čas má. Ještě se zavařuje, suší, nakládá, aby potom člověk mohl v zimě otevřít dveře od spíže a vybírat si z kompotů nebo pikantních zeleninek. Ani mrazák u mně nepřijde zkrátka, takový květák nebo brokolice se nejléope skladuje ve stavu mraženém. Ovšem nejvíc u nás potěší nějaké mlsky, které si člověk jindy nedopřává. Zvlášť okolo vánočních svátků jde u nás na odbyt jedna pochutinka. Rozdělím se s vámi o nápad - jde o sušené švěstky. To ale nemyslím jen obyčejně usušit a šup od toho pryč! Sušené švěstky přes noc namočím do silného černého čaje aby nabobtnaly. Potom je nechám důkladně okapat, naskládám do sklenice a zaliji rumem s několika kousky koriandru. Takto upravené švestky nejsou tak výrazně "opilé" jako když je namočíte rovnou do rumu, ale jsou ŇAM!

Zbláznila se?

2006-08-15T05:27:00.000-07:00

Celé roky jsem měla ráda Mirku Čejkovou. Ještě než byla Čejková a uváděla televizní noviny. Jenomže v posledních létech mi připadá, že se ta paní zbláznila. Jinému člověku by ke zmoudření a duševnímu dozrání pravděpodobně stačil fakt, že jeho nejstarší dítě je defektní. Pokusit se porazit osud sňatkem s úspěšným a o dost mladším mužem a založit s ním další rodinu, to mi připadá hodně riskantní a problematické. Ještě kdyby ten muž seděl na pozadíčku ve stejné vlasti, ale počítat, že mi bude fungovat vztah na dálku??? Nu, nefungoval, to se přece dalo čekat. Tehdy jsem ještě hezkou Mirku litovala. dech mi vyrazil až fakt, že si jako dalšího partnera zvolila nejen podvodníka, ale ještě ke všemu násilníka. Že toho pána zákon zhaftl a posadil za katr, to pokládám za jednu z mála záslužnností, ke kterým u nás v posledních létech došlo. Paní Mirka je slaměná vdova a pár let s tím nic nenadělá, jestli se u nás na trůnu nezmění poměry a nedojde nečekaně k nějaké nevhodné amnestii, jak už jsme si to v tomto státě také zažili. Asi jí z toho hráblo. U ženy se třemi dětmi by jeden předpokládal, že se bude starat o jejich výchovu. Ona prý místo toho hodlá vstoupit do politiky. Vždyť to říkám od začátku. Chudinka, zbláznila se!

Ulovte si svou mrtvolu

2006-08-04T10:09:00.000-07:00

Super! To je bomba! Tuhle jsem se dočetla, že v Římově hledali ve vodní nádrži tělo zavražděné učitelky, kterou sice nenašli, zato vylovili úplně jinou mrtvolu. Raději pominu fakt, že nádrž je zásobárnou pitné vody pro velkou část jihočeského kraje (dobrou chuť, napijte se na zdraví!). Chci doufat, že se voda před vpuštěním do potrubí ještě nějak čistí a hygienicky upravuje. Ale děsí mne, jak stoupá zločinnost u nás, kolik lidí je pohřešovaných a kolik jich naopak mizí, aniž je někdo pohřešoval. Právě jako toho muže, kterého z přehrady vytáhli při hledání učitelky Jany Toncarové a jehož smrt byla prokazatelně násilná. Popravdě na tom všem však vidím i jeden klad. Až mne jednou někdo hodně naštve a rupne mi v bedně, zamorduju ho a hodím do vodní nádrže. Je velké procento naděje, že mi to projde, že se tam mrtvola prostě ztratí jako v bermudském trojúhelníku.

Stav nouze

2006-07-27T09:07:00.000-07:00

Lidé, chystejte si louče! Třebaže cena elektrické energie v posledních létech neustále dramaticky roste, ještě ke všemu stačí pár týdnů horka - a najednou jí není dost! V úterý ve 14 hodin vyhlásil ČEPS stav nouze, který sice skončil téhož dne před půlnocí, ale...! Prozatím se výpadek netýkal většiny dmácností, pouze velké podniky musely výrazně omezit její spotřebu, ovšem kdoví, co se stane příště? Nejsme jediným státem, kde mají takové problémy. Vedra jako v Africe, energii hltají ledničky, větráky a klimatizace... a elektřiny je jen určité množství. Tedy, ne že bych chtěla dělat paniku, ale opakuji, nejlepší bude si chystat louče a svíčky. A taky hromadu zajímavých příběhů, abyste si s rodinou či přáteli mohli aspoň po staropdávnu posedět při černé hodince, jinak byste si z perspektivy světového vývoje museli hodit mašli.

Chráněné území

2006-07-25T09:30:00.000-07:00

Dalo by se předpokládat, že jednotlivé země chrání svoje "rodinné stříbro", že občané jednotlivých států jsou hrdi na takové poklady a neničí je. Ne tak Češi. Pískovcové území České Švýcarsko bylo léta považováno za jedinečný útvar v naší zemi. Od 1.1.2000 bylo prohlášeno Národním parkem, protože je tam skutečně co obdivovat. Tak proč tam, hrome, tak často hoří??? V roce 2000 bylo požárem zničeno několik hektarů, v roce 2003 - pravda, "jen - asi 40 čtverečních metrů, v roce 2005 zato padl veliký kus lesa u Jetřichovic a památečná chata na Mariánské vyhlídce. Tento požár měli evidentně na svědomí dva neopatrní mladíci, ale nikdo mi nenamluví, že v těch ostatích případech to šlo jen tak samo. Předpokládala bych typický český šlendrián - odhodím do suché trávy horký nedopalek, rozdělám si ohníček...Nu, po požáru, který vznikl v sobotu, si snad přece jen dají návštěvníci této lokality trochu pozor. Ovšem za jakou cenu! Zničený je porost na 25 hektarech lesa okolo Kavčí skály!

Malý Matěj

2006-07-23T06:55:00.000-07:00

Není to tak dávno, co jsme sledovali případ zmizení malého Matěje Chrásteckého. A snad každému se před očima honily katastrofické představy: dítě bylo odlákáno, uneseno, snad i zneužito či zabito a možná dokonce obojí. Je samozřejmě dobře, že se nic tak hrůzného nestalo. Není ale o to smutnější, že hezký chlapec přišel o život vysloveně pouhou nedbalostí? Naprosto nechápu, jak může matka nechat pětileté dítě ve vlaku bez dozoru v přesvědčení, že se mu tam nemůže nic stát! Jsem také matka a dítě jsem se snažila vychovávat k samostatnosti, to ale neznamená, že jsem hazardovala s jeho zdravím či životem. Ve stejné situaci ve vlaku bych patrně také svolila, aby si chlapec zašel na toaletu sám, ale nenápadně bych na něj odněkud dohlížela, aby neměl šanci provést něco nedobrého. Jak lehkomyslně se může projevit dokonce matka tří dětí, nad tím mi zůstává rozum stát. Tím víc, že jako vdova musí mít už své zlé zažité a předpokládala bych u ní naopak zostřené ochranitelské pudy. Nu, patrně se pletu. Co ovšem vyřeší, bude-li žena postavena před soud a odsouzená na pět let do vězení? Matějovi to život nevrátí. A co zbylé dvě děti? Šoupnou je do ústavu? No maucta, jako bychom neměli dost příkladů, jak taková ústavní výchopva vypadá.

Czech Tek

2006-07-18T08:30:00.000-07:00

Problém Czech Tek zřejmě hned tak brzo neskončí. Navenek by se mohlo zdát, že už je všechno dáno do pořádku. Ale je to tak, když namísto toho, aby těm rámusákům příslušné úřady rámus dělat zakázaly nebo přinejmenším je za to pořádně pokutovaly, ministerstvo obrany jim k tomu účelu propůjčilo vojenský areál??? To mi připadá, jako když si malé dítě dupne. Maminka mu sice napřed naplácá na zadek, ale aby měla klid, nakonec mu nerozumné přání splní. Ministerstvo obrany zajisté může disponovat vojenským areálem, ale nepatří mu okolní krajina ani vzduch kolem. Nedivím se vůbec, že se starostové blízkých obcí akce obávají. Vzdálenost osídlení od místa konání onoho randálu je od dvou do tří kilometrů. A prosím pěkně, to je okolo protihluková bariéra? Jedině to by asi mohlo odtlumit rámus, který na Czek Teku vznikne. Když v Praze vystupovala skupina Rolling Stones, jejich koncertování bylo více či méně tlumeně slyšet po celém městě. A připusťme, že i když tuto muziku třeba někdo zrovna nemusí, přece jen je asi příjemnější a zpěvnější než bezuzdné řádění technařů. Nemluvě o tom, že slavní koncertovali pár hodin a zmlkli. Vůbec se nedivím obyvatelům blízkých obcí, že jim v očekávání věcí příštích naskakuje husí kůže. Kdybych bydela poblíž, asi bych začala brousit sekeru. Nezadatelné právo na svůj klid má přece snad každý člověk nebo se pletu?

Pes v autě

2006-07-13T10:16:00.000-07:00

To snad dá rozum, že domácí zvíře v jedoucím automobilu by mělo být zajištěné tak, aby za jízdy nemohlo jeho vinou dojít k žádné dopravní nehodě! Ale zase se kolem toho rozpoutalo debat, s novým silničním zákonem! Není přesně popsáno a vymezeno, jak by takové zajištění mělo vypadat, každý tvrdí něco jiného... Kde se jen v lidech bere ta neustálá touha mít všechno přesně popsané a zazákonované, to přece nejde! Jediná jednotná jistota by byla, kdyby při převozu bylo každé zvíře svázané nebo v bezvědomí a to snad nikdo nechce! Za rozumné považuji vyjádření veterináře Douska: nebezpečné je, když například pes při jízdě olizuje řidiči hlavu! Prosím, to je jasný případ, pes řidiče rozptyluje, k tomu by nemělo dojít! Ale každý pes je jiný! Znám jednoho mastifa, kterého na zadním sedadle vedle paničky vozí jeho lidé řadu let. Ani ho nenapadne olizovat vpředu řídícímu páníčkovi hlavu! Miluje požitek z jízdy, sedí jako přibitý a náruživě čumí z okna. Naproti tomu kamarádky yorkšírák vypadá všude jinde se svojí červenou mašličkou nad čelem jako dětská hračka, která nemůže v autě natropit žádnou škodu - a chyba, při jízdě se z něj stává nebezpečný šílenec. Strašně se bojí, vyje, všem členům rodiny se svorně rve z náručí i z molitanem vyztužení psí tašky. Toho prcka přepravují v autě jen v nejnutnějších případech a vozí ho pod sedativy v měkce vystlané uzavřené přepravce. Myslím, že v zákonu by MĚLA být zmínka o nutnosti zajistit své zvířecí mazlíky při jízdě - ale nemělo by být provedení ponecháno na odhadu majitele? Jo, když to zanedbá, když svého zvířecího svěřence odhadne špatně, nechť na něj dopadne ruka zákona - a přimlouvám se za to, aby dopadla hodně tvrdě! Ale ruka zákona přece nemůže rozhodovat o správném či nesprávném zajištění psa, kterého vidí na několik okamžiků a poprvé v životě!

Když tokají

2006-07-09T04:47:00.000-07:00

"Kdy tetřevi hlušci nejspíš prohrají?- Když tokají, když tokají..." Tu písničku z filmu Noc na Karlštejně si asi připomene každý, v podání Waldemara Matušky a Miloše Kopeckého. Jenomže tetřevi už asi v posledních létech na našem území moc prohrávat nemohli, tokali tak málo, že jich konkrétně u Modrého sloupu zbývá sotva dvě stovky. To přesto neodradilo jisté "chytré" hlavičky od úmyslu zřídit tady další přechod do zahraničí. Naštěstí se tomu postavili ekologové a prozatím slavně zvítězili, stajně už se ale objevují hlasy, že přechod by výrazně ohlehčil jiným místům, ale nijak frekventovaný by nebyl, takže by to tetřevům rozhodně vadit nemohlo. Jasný to protimluv! Pokud by něco "výrazně odlehčilo"jinde , znamená to, že by se u Modrého sloupu "výrazně zatížilo", že by tam neprojelo jedno auto či náklaďák denně! Kdyby už se všichni spikli proti nebohým tetřevům, všichni ti suchopárové, ekonomici, politici - prosím vás, mladé, zamilované: zvažte to, nemlčte, mějte soucit s těmi ubohými vymírajícími tvory! Vám by se přece také nechtělo tokat se slečnou či skvostným mládencem na dohled šňůry smradlavých kamionů! Tetřevi tak možná vymřou dříve, ale vy...???

Ochlazení

2006-06-26T08:49:00.000-07:00

Tak já nevím... V předpovědi počasí napřeskáčku slibují podstatné ochlazení, venku je místo toho horko jako v peci, mnozí lidé z toho kolabují a někteří umírají a jinak se nic neděje. Stejně tak, jako se nedělo v době mého dětství, kdy se ooprvé začalo mluvit o problému skleníkového efektu. jenomže to bylo skoro před padesáti léty a zdálo se, že půlstoletí mimořádného technického pokroku tuhle potíž vyřeší levou zadní. No nevyřešilo, všechno narazilo na lidskou nepružnost a chamtivost. A dnes to tady máme! Je už zatraceně třeba s tím něco dělat - a nikdo nedělá. Lidé se dál ve vedrech potácejí do práce v narvaných dopravních prostředcích a trpí osmihodinovou pracovní dobu v mnohdy nevyhovujících prostorách a každý ten nahoře si nad tím umyje ruce - jinak to přece nejde, nelze narušit systém odměňování, ani systém služeb, ani nic! Půjde to stále tak, i když teploty budou stoupat? Asi ano. Slabí padnou, silní přežijí (možná - najaký čas, prostě o něco déle). A tak to půjde až do konce, až se tu bude plazit po vyprahlé Zemi jen hrstička zoufalců jako v kultovním již románu Duna. Nadějné vyhlídky! Inu - jedno pořekadlo praví :"svět patří chytrým". A mně z toho vychází, že rozhodující části lidstva prostě asi chytrost schází.

Osud

2006-06-17T04:17:00.000-07:00

Každý člověk prý má svůj osud. Když se hodně snaží, může ho trochu pozměnit, ale základní linie je prý už předem daná. Svůj osud má určitě i každé zvíře, od brontosaurů (kteří asi měli tak dlouho v předpovědíš špatné biorytmy, až vyhynuli), po posledního broučka (z nichž někteří pod vlivem úísně "nech brouka žít" vedle lidí přežívají a jiní jsou decimováni). Svůj osud koneckonců musí mít každý strom, každá kytička, každá kapka vody - a to nemluvím o předmětech, které lidi vyrobí, i tady musí něco řídit, že jednu knihu třebas nikdy nikdo nepřečte a jinou žák Novák z 1. B pocamrá pribináčkem! A co teprv kosmos, vesmír, jiné planety! A možná i život na některých z těch jiných planet! Obecně se věří, že tohle všechno řídí jakýsi element, který se nejčastěji nazývá Bůh, ale to by prostě nešlo i kdyby byl doopravdy všemocný, to by musel mít hlavu jako škopek! Já si představuji, že tenhle neuvěřitelný zmatek řídí nějaký obrovský počítač! Jen nevím, kde se vzal. Možná si ho stvořil Bůh, aby mu to řízení líp odsejpalo.

Psi u krámu

2006-06-12T09:15:00.000-07:00

Pravidelně chodím kolem jednoho krámu, před nímž bývají uvázaní psi - už jsem se o tom možná někdy zmiňovala. Většina těch nebožáků se tváří zahanbeně ("No jak mi to mohli ti moji udělat, uvázat mne tady potupně jako psa"!) nebo vylekaně ("Co když mne už nechtějí, co když mne tu nechají?") Poměrně malá část psů nese tyto chvíle flegmaticky("Vlezte mi na záda a neočumujte mne všichni, jsem uvázanej, tak jsem uvázanej, no bóže!") Ale dnes jsem poprvé uviděla psa, který se v téhle situaci na plnou tlamu smál. Veliký irský setr, patrně čistokrevný, nádherné pěstěné zvíře! Možná bude někdo tvrdit, že je to přehnané, že psi se nedovedou smát. Já vím, že dovedou, každopádně tenhle se smál. Nádherně do leskla vyčesaný, očividně dobře živený, sebejistě se smál na celý svět. "Cha, cápkové," říkala jeho rozesmátá tlama, "poslužte si, opovrhujte uvázaným nebo mne litujte, jak je chtěná libost, ale já na vás kašlu, protože vím své! Za chvíli vyjde ven ten můj člověk, vodítko uvolní, dá mi nějakou dobrotu a půjdeme spolu běhat do parku. No vím to, vím, protože jí sice nosím na krku známku, kterou on zaplatil, ale přesto je on můj a ne já jeho!"

Klobouk

2006-06-05T04:52:00.001-07:00

Napadlo vás už někdy někoho, kdo a kdy vlastně vymyslel klobouk? Muselo to být hodně dávno, možná už s tím začal nějaký ten člověk neandrtálský, když si dával na hlavu obrovský list, aby na něj nepršelo nebo kus kožešiny, aby mu nebyla zima. Hlavu chránit je důležité, zdůrazňují i moderní lékaři, to není žádná předpotopní vymyšlenina. Jen je mi divné, jak to tak lidstvo od pradávna ví! Ale člověk je tvor mazaný. Kdyby právě hlabvu často nepoužíval k vymýšlení hloupostí, bylo by na světě jistě mnohem lépe. V oblasti hlavypřikrývek se ale vyřádil s důmyslem. Vznikly klobouky proti slunci a čepice na zimu, nepromokavé klobouky do deště a koupací čepice, sportovní čapky a čelenky a klobouky jen tak pro eleganci, dětské kloboučky a čepičky stejně safari helmy a helmy pracovní nebo vojenské. Tak mne napadá, že snad pro každou příležitost byl vymyšlen nějaký hlavokryt a to je dobře ve skutečnosti i pro literaturu. Takový Cyrano by bez širáku neměl co odhazovat v dál a trapper Old Firehand by bez své kožešinové čepice s mývalým ocasem možná onemocněl a zemřel.

Drápek

2006-06-01T04:25:00.000-07:00

Nějaká slavná žena - vždycky zapomenu která - prý kdysi pravila, že pomocnou ruku člověk většinou najde jedině na konci vlastní paže. Tušila jsem, že to platí dodnes, ale netušila jsem, že i v oboru lékařství musí někdy člověk postupovat stylem "udělej si sám". Začalo to tím, že jsem od svého kocoura utržila docela slušný škrábanec na stehně. Kocourek je hodný, nepere se a nechtěl mne cíleně poranit, prostě se něčeho lekl právě ve chvíli, kdy mi seděl na klíně, vyskočil, odrazil se zadními - a už to bylo. Zůstala mi jizva jako hrom. Pravda, skrytá. Tak miniminisukni, aby tohle pod ní bylo vidět, by si v době své slávy neoblékla ani Brigitta Bardotová. Ale jizva tu byla. Velká a hnusná, herdek! Radila jsem se s doktorem, radila jsem se v lékárnách, radila jsem se s kdekým a vyzkoušela kdeco. Masti a mastičky se válely doma skoro všude a v lednici převažovaly zásoby potravin. Nesahla jsem k laserovému ošetření, to je pravda, to mi doktor doporučil - jedno sezení asi za stovku. To bych musela krást. Nakonec jsem v zoufalství vyždímala mozek a vzpomněla si, jak jizvy ošetřovala moje prababička. No jo, mastí ze sádla, sama si jí uvařila! Koupila jsem sádlo, vyškvařila, (škvarečky zbaštila, když už, tak už), sádlo přečistila, do teplého jsem nasypala sušenou řebříčkovou nať a nechala jsem to na kamnech celý den na teple vyluhovat. Když jsem to potom přecedila, sádlo dostalo nepěkně zelenkavou barvu, ale účinek byl skvostný. Po pár dnech mazání začala jizva výrazně měnit vzhled k lepšímu. Namlsala jsem se a stejným způsobem připravila ještě mast z jitrocele. A pomohlo to! V létě se určitě nebudu muset bát plavek, na stehně mi zůstala jen úzká, málo viditelná čárka. Ale ty nakoupené mastičky nakonec také posloužily - báječně luxusně se jimi ošetřují nohy!

Vaření

2006-05-27T06:24:00.000-07:00

Tak přemýšlím, kdy asi člověka jako živočišný druh poprvné napadlo začít konzumovat potravu jinak než za syrova. Kdy první pravěký muž či žena přistrčil nějaký kus flákoty do ohně nebo ho zahrnul žhavým popelem, prostě kdy se začalo s "vařením". Říkám si, aby tenkrát toho dotyčného husa kopla (nebo raději, kéž by to byl pořádně vyvinutý mamut)! Ano, kdyby tohle nikdo nikdy nevymyslel, unikly by lidem krásné chvilky posezení při svíčkách v luxusních restauracích a požitek z jídla servírovaného na krásném porcelánu, ale zase by v každé domácnosti nemuseli mýt denně hory nádobí a lidé by patrně byli zdravější o ty vitamíny, které denně v potravinách tepelnou úpravou zničí. Nemyslím si, že bych musela za syrova chroupat obilná zrníčka, když se mohu klidně zakousnout do krajíce chleba, ale strkat do hrnce zeleninu nebo ovoce které klidně mohu pojíst za čerstva mi připadá zhůvěřilé. A to nemluvím o dobách, kdy si člověk mohl v každých polotovarech koupit bochánek syrového umletého hovězího na tatarský biftek - což už v posledních létech jaksi není možné. Zajímavé ale přitom je, že čím víc oklesťujeme podobnou nabídku a v rámci hygieny strkáme jednotlivé kousky potravin do baciluneprostupných obalů, tím víc zhoubných nemocí mezi lidmi bují. Děkuji, nechci!

Lidé jsou různí

2006-05-20T02:22:00.000-07:00

Je to zvláštní - někdy sedím klidně v křesle, odpočívám, popíjím vinný střik a v hlavě mám jako vymeteno. Možná podvědomě relaxuji, spíš ale jsem úplně dutá. Jindy lítám po bytě jako blesk, uklízím, házím věci do pračky, přitom ještě míchám něco na plotně a do toho se mi v hlavě plete všechno možné. Inu, emancipovaná žena, která nemá jenom shůry dáno držet se vařečky, dalo by se říct. A v tom to právě vězí. Nejde přitom jen o mne, i když si myslím, že nejsem zrovna úplně pitomá. Spousta žen to má dnes velice dobře porovnané v hlavě, určitě je jich škoda k plotně nebo moderněji - k myčce nádobí a pračce. Tak proč to hrome pořád musejí dělat! Tohle nespasí žádná čím dál vyvinutější technika, ta jenom způsobí, že za pár let aby každá ženská měla k obsluze takových vymožeností přinejmenším jednu vysokou školu. Přitom lidé jsou různí! Tak jako ženy nesmírně inteligentní znám i spoustu putiček, kterým je nejvlastnější mýt, uklízet, žehlit, vařit... prostě motat se okolo takových všedností a na nic jiného prostě mozek nemají. Tak ať mi někdo poví, proč i takové se musí pracně mořit ve škole, týrat se s rovnicemi a množinami, klopotně se něčemu vyučit a potom denodenně v zástupech mašírovat do práce, kde jsou nešťastné a stejně jen koukají, jak ulovit nějakého chlapa, aby mohly počestně vletět do jináče - a do té práce nechodit! Přitom kdyby ty inteligentní vydělávaly tolik, aby bylo možné platit si z toho příjmu pomocnici do domácnosti, ty méně bystré by zaručeně byly šťastné jako blechy, že si nemusí namáhat mozkovnu a mohou dělat to, co je jim nejvlastnější a dokonce za peníze! A jejich místa by v mnoha provozech už opravdu dávno mohly zastat nějaké automaty, k tomu přece ti původní vynálezci techniku vymýšleli!

Co je to štěstí?

2006-05-14T04:57:00.000-07:00

Co je to štěstí? "Muška jenom zlatá!" říká se tak neodolatelně v jednom filmu pro pamětníky. No jo, ale fakt, co je to štěstí? Pro jednoho člověka třeba jen lepší nedělní oběd, pro jiného paláce, tučná konta, prostě celoživotní úspěch. Štěstí je prostě pocit, vjem a každý člověk se ho dopracuje jinak. Není ale zvláštní, že často ti nejméně majetkem obdaření jsou s tím smíření a proto šťastní, zatímco ti mnohem zámožnější ten pocit neznají? Přitom navíc pro ten svůj úspěch doslova mlátí kolem sebe a dopouští se řady nepravostí! Nechápu to - a jistě nejsem jediná!

Zlý brouk

2006-05-10T08:45:00.000-07:00

Ořed několika dny jsem zaslechla ve zprávách zmínku, že prý se náramně přemnožuje mandelinka kukuřičná. Tedy nevím, jestli to nebyla jen nějaká novinářská kachna, protože nikde jinde jsem o tom zmínku nenalezla. Nelze to však pokládat za vyloučené. Tak mně napadlo, že kdysi ve "zlých časech" se prokazatelně přemnožila mandelina bramborová a ve škole se začaly pořádat akce "na pomoc našim zemědělcům" a školáci chodili mandelinku sbírat do sklenic tak pilně, že to skutečně pomohlo. Rozhodně bych si nepřála, aby po poli zase běhala dítka s pionýrskými šátky, ale ruku na srdce - nezavrhujeme dnes některé akce jen proto, že vznikly v dobách dnes tak nepopulárních? Však ono by dnešním mláďátkům také neuškodilo, kdyby pozvedla zadečky od počítačů a televizí a mazala udělat kus užitečné práce. Pravda, ty dnešní dětičky s dredy na hlavě a s piercingem v pysku by za takový návrh asi do učitele píchly nůž!

Účty

2006-05-07T23:08:00.000-07:00

Nedavno se mi dostal do ruky článek Účty za elektřinu: co platíme a proč? Tedy, přiznám se, že tuhle otázku si už také hezky dlouho kladu. Platit a hlavně kontrolovat účty za plyn a elektřinu jsem uměla od nějakých deseti roků. Táta od nás brzo odešel, maminka věčně postonávala a já na sebe často musela až příliš brzo převzít úkoly, které měli zastat dospělí. (Z tohoto hlediska mne nepřekvapoval příklad z literatury - tuším to byl nějaký příběh od Jane Austenové, kde šestiletá dívenka vydávala rozkazy služebnictvu a prakticky po smrti matky vedla otcovu domácnost. Ano, jistě by to zvládla, kdyby k tomu byla od mala vychovávaná). V tehdejších fakturách bylo snadné se vyznat i kontrolovat je. Bylo to přehledné podle systému má dáti - dal, jednoznačně uvedená cena za kilowat nebo kubický metr plynu, vyznat se v tom musel každý. Postupně to začalo nabývat na složitosti a dnes je celé to účetnictví tak nepřehledné, že mi dá kontrola moc práce a jěště si správností většinou nejsem úplně jistá. A tak si říkám: není to náhodou úmysl? jestliže já, rutinovaná osoba v plné síle mám co dělat, co lidé méně zkušení, staří, nemocní? Ti prostě musejí držet papulu a platit. No a firmy bohatnou. Jak jednoduché, že?

Vyslovnost

2006-05-06T06:53:00.000-07:00

Šlapu si po tomto světě sotva půl století a přesto už mám dlouho podezření, že velká část mých bližních by patřila do blázince. Nedavno se mi to zase jedním důkazem potvrdilo! Od mého dětství se jméno skladatele Wolfganda Amadea vyslovovalo tak, jak psáno. Tedy "Mozart" - se "zet". Ale někdy před třiceti léty přišla nějaká moudrá hlava s názorem, že správně by se mělo vyslovovat "Mocart". Samozřejmě, ta hlavička podpořila svůj názor tolika argumenty, že z toho mnozí zfamfrněli a proti zdravému selskému rozumu začali horlivě "mocartovat". Posluchače to tahalo za uši, rozumnější hlasatelé v rozhlase a televizi se snažili o takovou výslovnost Mistrova jména, aby to osudné písmenko zaznělo nějak neutrálně... Tuhle jsem se po létech dočetla, že "mocartiáda" není vůbec na místě, že v českém jazyce je vhodnější klasická výslovnost Moje prababička měla v takovém případě vhodnou průpovídku: "No to by němej neřek, dyby mu hubu roztrh!"

Gentlemanovy rukavičky

2006-05-04T10:44:00.000-07:00

Jdu jen tak po ulici kolem plochého oranžového kontejneru KOMWAG - a na jeho víku leží pár pohozených bílých rukaviček. I přes to směšné umístění na hromadě odpadků mi to připomíná pietně naaranžované zátiší v komnatě jinocha, jemuž týden před svatbou zemřela milovaná snoubenka na černé neštovice. Také mi to vnucuje vzpomínkku na dávné gentlemany - třeba na takové, kteří si na palubě Titanicu šli raději dát ještě poslední skleku, než by se s ostatními potupně rvali o místo v záchranných člunech. Samozřejmě, z těch pohozených rukaviček se nedalo poznat, zda jsou dámské či pánské a mně nic nenutilo to jít zjistit. Stejně si myslím - podle toho, že kontejner stojí na trase nedaleko tanečního sálu - že tu rukavičky odhodil jakýsi novodobý "gentleman" v amoku, že na sobě náhle nemá otrhané džíny a sešlapané smradlavé tenisky.

Všechno s něčím souvisí

2006-05-02T12:47:00.000-07:00

Všechno na světě prý s něčím souvisí. Jo, je to jistě pravda, i absolutní maličkosti! Zachtělo se mi tuhle zakoupit do truhlíčků bylinky. Léta to tak dělávám, než to přišlo do módy, leccos jsem si sama pěstovala ze semínek, dnes už nemusím, je to snadnější, ale také dražší. V peněžence i na kontě už jsem měla docela průvan, další příjem v nedohlednu, říkám si: "Jen bazalku a meduňku, nic víc, nic víc! Půjdeš rovnou jen po tom, rozhlédneš se mezi stánky, kde mají nejlepší, ale nic víc nekoupíš!" I košík jsem - pro jistotu - brala z domova právě jen na to množství, co jsem hodlala nakoupit. A Jak to dopadlo? Jo, bylinky mám podle plánu, ale k nim i některé jiné navíc a také pár petunií a sporýšů, na chalupu do letní kuchyně. Že nemám tašku vůbec nevadilo, nějaké ty kostkované nákupce tam prodávají na každém kroku. A co s čím souvisí? To právě nechápu! Jak souvisí moje nepevná vůle s mým věčným prázdnem v peněžence!

Zdání klame

2006-04-29T06:07:00.000-07:00

Zdání klame, to dávno vím a přesto jsem se o tom dnes zase znovu přesvědčila. Ráno stojím na stanici tramvaje proti samoobsluze a k ní poklusem běží mladík. Ve sportovním, jak se dneska chodí, ale pane jo, svéknout ho z toho a dát mu holínky nad kolena, sametový plášť a kord a postavit ho na palubu dávné galéry, jaký nádherný pirát by z něj byl! Kam se hrabe syn kapitána Blooda říznutý Surcoufem, při spatření tohoto exempláře by snad ženy olízaly celou lodní palubu i kdyby mu už náhodou někdo v životě uštědřil krutou lekci a on nosil pásku přes oko. Ta skvostná postava, ta snědá tvář s dravčím nosem a nádhernýma očima! I na mne se v tu chvíli usmálo sluníčko, jak už jsem stará bába. Ale romatika starých časů je už dávno pryč, uvědomila jsem si. Pro co asi běží ten hezký mládenec? Že by pro bonboniéru své dívce? Nemá ve tváři ten výraz štvance, aby mohl být otcem, který právě zjistil, že doma došly jeho mrněti plenky. Patrně ale supí pro fernet nebo něco podobné ostrého, aby mohl jít důstojně pařit s kamarády. Trammvaj pořád nejela, dočkala jsem se tedy odpovědi. Ten nádherný starověký pirát za chvíli poklidně vyšel z krámu - a nesl si flašku mléka a pytlík rohlíků!

Komenský

2006-04-25T10:48:00.000-07:00

Tak jsem se nedavno dočetla, že se znenadání objevil Rembrandtův obraz, který zpodobňuje našeho známého pedagoga Jana Amose Komenského. Kdo si to neuvědomuje, není na tom zas až tak nic divného, Komenský byl nucen emigrovat z Čech a řadu let žil v Amsterodamu, ti dva se tedy patrně znali, jak už se o tom dlouho spekulovalo. Obdivuji ovšem hluboké znalosti těch, které na obraze Komenského poznali. Tu klasickou podobu, kterou asi zná každý školák totiž běžné oko laika na portrétu nenajde - vidí jen obraz starého, patrně hodně nemocného muže, který má v obličeji napsáno, že v životě mnoho zkusil. Inu, mistr Rembrandt van Rijn, komu čest, tomu čest i po staletích!

Proč vymřeli

2006-04-20T13:32:00.000-07:00

Tak prý obrovské pradávné dinosaury nezahubil kdysi hlad, ale otravné plyny, které se dostaly do ovzduší vulkanickou činností naší planety. To je všechno pěkné, ale jí si říkám, že je to prašť jako uhoď. Jestli mám zajít na nedostatech chlaba - pardon, plavuně či co to tenkrát ty tlamaté potvory baštily - nebo se otrávit, vyjde pro mne jako živočišný druh lautr na stejno. Faktem ovšem je, že naše matička Země asi ví, co dělá. Těžko by mohla nechat přežít tato mostra do našich časů, dovedu si představit, jak by při setkání s takovým T.Rexem vyváděla například naše sousedka Žižková. A že je hubená, to zvíře by o ní jako o sousto patrně vůbec nestálo! Moudrá, moudrá přírodo! Co asi máš v plánu dál, co uděláš s námi?

Psa bys nevyhnal

2006-04-11T12:32:00.000-07:00

Co je to počasí, že by do něj psa nevyhnal, to jistě každý ví. Pro mne bylo takto včera ráno. Vylezla jsem před dům, chladno jako v zimě a prší... být psíkem, okamžitě stáhnu ocásek mezi nohy a doufám, že mi moji lidé dovolí návrat na teplý pelíšek. Bohužel, jsem člověk se svými povinnostmi (tedy- já je nevymyslela a kdyby se mi jednou dostal do ruky ten kdo ano, bůh mu buď milostiv!) No, musela jsem do toho hnusného dne vykročit, s radostí jsem ale zjistila, že pejskaři své miláčky opravdu ven nevyhánějí. Na místech, kde jindy vidím psů jako psů jsem tentokrát potkala jen jednoho. Jeho páníček, mladý sporotvní týpek v nepromokavé bundě si procházku očividně užíval, ale ten jeho čtyřnohý promočený chlupáč ne. Sice poslušně očůrával kandelábr, ale tvářil se při tom jako svatý mučedník.

Smysl pro humor

2006-04-08T04:20:00.000-07:00

Český smysl pro humor je notoricky známý. Švejkoviny prý lidé páchali i za obou světových válek a díky tomu dokázali obstát i v situacích skutečně tristních. Nějakou dobu už jsem si říkala, že neustálým míšením krve asi i tato ryzí vlastnost v naší kotlině vymizela. Ale tuhle jsem mezi zpravodajstvím ze záplav shlédla reportáž, jak v jedné vesnici ( bohužel jsem nestačila zaregistrovat ve které) se lidé nedostanou z domů jinak než na přívěsu za traktorem, který jediný projede vodou. A řidič do kamery s úsměvem bodře prozradil, že tomu vehiklu říkají po vsi pendolino. Tedy kdo si dovede dělat legraci i za takových okolností, před tím klobouk dolů! Jistě je mezi námi takových víc a tak si stále můžeme říkat s kněžnou Libuší:"Český národ neskoná, on všechny strázně slavně překoná."