Úvahy

Thoughts

sobota, prosince 30, 2006

Tak nám zabili Ferdinanda

"Tak nám zabili Ferdinanda", (toho tlustýho, nábožnýho, z Konopiště), tak začíná Haškův román o dobrém vojáku Švejkovi. No, světu dnes zabili Husajna. Byl to kdysi pořádný zmetek, ale trošku je mi toho starého dědy líto, dnes už musel být neškodný a měl by sedět někde s rodinou a houpat na kolenou vnoučata. Naštěstí nedělám zákony, protože já bych ho zaručeně zahnala někam do přísně střeženého exilu, aby neškodil, ale nechala bych ho naživu. To by ovšem asi bylo hodně organizačně složité a tak... No jo, kdyby šmik jako za starých časů, rána sekerou a fousatá hlava dole! Kdyby kulka za zvuků La palomy, jako císař Maxmilián. Ale ono oprátka! Jako za starých, necivilizovaných časů amerického západu! Dobrá, pánové tohoto světa dělají zákony, jak se jim hodí a vynášejí rozsudky, jak se jim hodí! Ale proč k tomu, hrome, pouštět média,! Přiznám se, že když mrknu na internet a najdu tam fotku dávného diktátora s oprátkou na krku, chce se mi zvracet - jako z celého tohohle podělaného světa!

středa, prosince 27, 2006

Gerald Ford zemřel

Zemřel americký prezident Gerald Ford. Kdo si ani nevzpomíná, který to byl, nechť se nestydí, kdybych si nepřečetla, o kterého jde, také bych to nevěděla. Amerika holt má s těmi různými atentáty na dobu svého trvání příliš velkou spotřebu prezidentů. Tenhle se ocitl v Bílém domě v roce 1974, po pádu Richarda Nixona a moc se v křesle neohřál, volby v roce 1976 prohrál a vystřídal jej "Jimmy" Carter. Přesto dnes Bush hodnotil zesnulého v superlativech. Prý velký Američan, oddaný své vlasti, čestný a rozumný. Inu, dožil se 93 let, tak nevím, jestli je zrovna tohle příliš rozumné v tomto podivném a zmateném světě. Spíš bych předpokládala, že člověk, který už jednou stál ve funkci tak vysoko, bude právě toto vnímat ostřeji než ostatní a to mu věk ukrátí. Ale možná jej posílilo, že v úřadě nebyl zase až tak dlouho, kdoví.

úterý, prosince 19, 2006

Spotřební společnost

Už dobře před půl stoletím začali někteří lidé vážně bít na poplach: "Většina lidské společnosti žije příliš spotřebně a produkuje moc odpadu, jednou Zemi zaplaví samé odpadky a lidstvo v nich uhyne jako mnoho rybek v příliš malém akváriu, to se musí změnit! Odpad by se měl omezovat, recyklovat, ostatní vystřelit do vesmíru..." a tak podobně. Samozřejmě, něco na tom je. Včera jsem šla do prácee a vida - na jednom plochém víku oranžového kontejneru cosi prapodivně září. Až zblízka vidím, že se jedná o dokonale na kousky rozebraný počítač. Tedy jak tohle někdo ekologicky zlikviduje? A jak by to měl vlastně udělat, vždyť je to jako s tím slavným Nerudovým slamníkem. Ležel mi ten problém natolik na srdci, že jsem se o tom večer zmínila synovi. "Hm, taky jsm šel okolo," podotkl skoro bez zájmu, načež náhle ožil:"Ale řeknu ti, takhle nádherně vykuchanej komp jsem ještě v životě neviděl!" To je postoj zdravého mládí, to se máme na co těšit! Předpokládám, že děti našich dětí vyházejí prostě všechno, co jim bude doma překážet, oknem na ulici jako cikáni a děj se vůle Matějova!

čtvrtek, prosince 14, 2006

Dobré skutky

Dávejte si pozor teď, před Vánoci! Mít srdce zjihlá a konat dobré skutky, to se sluší, i když do kostela nezajdete jak je rok dlouhý a křesťanství vám nic neříká! Ale zvažte, co jste pro takový dobrý skutek ochotni obětovat! Stává se, že v sychravých předvánočních dench narazíte na toulavé kotě, je mu zima, má prázdné bříško... Ne, rozhodně vás nechci navádět, abyste se tvářili, že toho drobka nevidíte a šli dál svou cestou! Jsem milovnice koček, několik jich mám doma a kdyby to prostory a finance dovolily, jistě by jich se mnou doma žilo ještě mnohem víc. Každý takový jedinec, nad koťátkem dojatý, musí ale také domyslet, jak to bude dál. Přiláká kotě, pohladí je a měl by mu poskytnout pomoc. Může a chce si je vzít domů? Nebude mu zatěžko se o ně starat? To by samozřejmě bylo to nejjednodušší, ale vždycky to doopravdy nejde. Možná má ten náhodný chodec babičku nebo tetičku někde na venkově, které by u domu kočka navíc nevadila, i to by bylo fajn. Pokud ani takové řešení není po ruce, stejně se v takové chvíli netvařte, že tu malou bytost nevidíte. Existují útulky, kde jsou na pomoc takovým tvorečkům připravení.

úterý, prosince 12, 2006

Dvojí osud

Na světě lze vážně všechno vidět ze dvou stran. Jedna je dobrá a druhá špatná. Nebo naopak. I když je v létě teplo a sluníčko pěkně svítí, najdou se tací, co frfňají: "Je moc horko, já mám alergii, slunce nesnáším." Když ale prší, jedni chválí: Bude se dobře pracovat na zahrádce, na poli, bude to pěkná procházka v dešti," zatímco dámy zahartusí :No jo, pěkná je ta reklama, jak můžu za deště i větru vypadat krásná, ale ono to tak ve skutečnosti není, když zmoknu, vypadám jako blbec." Když jde o lidské konání, jeden člověk také nikdy nezíská za jeden čin pochvalu všech. Dokonce je o tom přísloví které říká, že ..."nenarodil se člověk ten, aby se zavděčil lidem všem." A na tom něco je. Takže proč se divit, že když zaklepal bačkorama Augusto Pinochet, bývalý chillský vůdce, i tady se lidské mínění rozdělilo. Jedni ho proklínali jako diktátora a vraha svých blízkých, jiní se stavěli do fronty aby mu mohli projevit poslední poctu, protože jej považovali za velkého státníka, který jejich zemi vyvedl z chudoby. Vida! Dost by mne zajímalo, jestli opravdu existuje nějaký život po životě a jesli tohle všechno mohl ten zesnulý vidět. A hlavně - jestli si z toho vzal nějaké ponaučení. Ne, nechci vědět jaké. Ono se vždycky rodí víc vlků než beránků...

sobota, prosince 09, 2006

Mňau

Za chvilku budou Vánoce, to je pro některé lidi vhodná příležitost darovat někomu koťátko či šťěnátko. Já osobně bych asi takový chlupatý uzlíček s vánoční mašlí na krku popadla a zulíbala a přiřadila k zástupu těch ostatních co už doma mám. Ale každý člověk to takhle cítit nemusí. Proto by každý dárce měl napřed pečlivě uvážit, zda se zvířátko do té či té rodiny doopravdy hodí. "Táto, sežeň štěně" byl sice velmi roztomilý film, ale pokud například opravdový táta podlehne takovému naléhání i v tom případě, že sám nenávidí štrapicírování se psem v parku a maminka rovněž, měl by svému potomkovi pořídit raději něco jiného. Je totiž víc než jisté, že dítě, zejména malé dítě, se psem třebas o půlnoci ven nemůže. Záleží také na finančních možnostech - těžko si asi pořídit do rodiny bernardýna, když splácím hypotéku a nemůžu loktem do kapsy. Do malého bytu se velké zvíře obzvlášť nehodí! Někdy se může ukázat, že i když všechny dosud vyjmenované překážky tady nejsou, někdo v rodině je astmatik nebo alergik a jeho reakce na zvířecí chlupy budou drastické. Prostě - pro milovníky zvířat je zvířecí dárek pod stromeček naprosto ideální. U těch ostatních by to měli dárci moc a moc uvážit!

úterý, prosince 05, 2006

Super Star

Nedávný bombastický fenomén jménem soutěž Super Star snad jde konečně k brdičkům! Ne že bych se zlobila, nepatřím k příznivcům takovéto "zábavy". Hlavně vůbec nechápu, co je zábavného na tom, koukat se v televizi na tlupu exhibicionistů, z nichž naprostá většina zpívá falešně a vypadá úplně nemožně. Jsou mezi nimi i výjimky, to jistě, nevím ale, proč by něco takového měl posuzovat laický divák. Pochopila bych, kdyby existovaly různé konkursy, kde mladé talenty odborník posoudí a poradí jim, jak v kariéře dál, ale proč se má divák před bednou patlat v tomhletom všem? Naštěstí se zdá, že o soutěžící už zájem dosti upadá, což se pozná podle výše nabízených honorářů. Těch mlaďochů je mi sice upřímně líto, ale až každého natolik omrzí, že jim ani nezaplatí, snad konečně i televize pochopí, že nemá připravovat tak nablblé pořady a zmůže se na něco lepšího.

neděle, prosince 03, 2006

Záložky

Za časů našich prababiček byla jednu chvíli veliká móda vyrábět záložky do knih. Když dívenka "z dobré rodiny" neháčkovala nějaký titěrný nesmysl, nevyšívala či nepletla punčochy pro dobročinné účely, pokud se nepokoušela kazit čtvrtky papíru elegantními akvarely, zaručeně vyráběla pro sestru, matku či přítelkyni k svátku či k narozeninám právě nějakou záložku do knihy. Tato činnost se ještě jednou rozmohla za mých mladých let a provozovala se dokonce při hodinách výtvarné výchovy a dokonce i můj syn ve stejných vyučovachích hodinách vyrobil záložku pro mne, dostala jsem ji jako dárek k MDŽ ( pro neznalce překládám: socialistický svátek slavený 8.3. a jmenoval se Mezinárodní den žen). Je zajímavé sledovat, jak se knižní záložky od té doby proměnily. Tu první, kterou uchovávám mezi stránkami Dějin českých, vytvořila prý kdysi moje prababička Anna. Je to bleděmodrá hedvábná stužka, na obou koncích roztřepená a pečlivě obšitá, s jemným malovaným květinovým motivem. Zaplaťpánbůh, prababička nezvolila za motiv cukrující se hrdličky či výjev z Pradané nevěsty, což bývalo mezi tehdejšími dívkami dost běžné. Moje maminka prý ve škole záložky nevyráběla a je to docela možné, když jí bylo sedm let, začala druhá světová válka a i když ji a jí blízké školství to nijak vážně nšepoznamenalo, přec jen asi kantoři té doby kladli důraz na docela jiné věci. Z mého dětství mám záložek celou fůru, moje kresbičky, půvabné papírky od bonbónů či zahraničních žvýkaček podlepené pásy čtvrtky od kamarádek či jejich vlastní malířské výtvory. Od syna jsem dostala záložky dvě - kostkovanou dlouhou stužku zakončenou na jedné straně roztomilým moduritovým srdíčkem a dvojitý, ozdobně obšitý celuloidový filmový pásek, v němž je zasunutý proužek krajky. Líbezné a zároveň praktické a já nezapírám, že právě tuto záložku používám při čtení nejraději.