Vaření

Tak přemýšlím, kdy asi člověka jako živočišný druh poprvné napadlo začít konzumovat potravu jinak než za syrova. Kdy první pravěký muž či žena přistrčil nějaký kus flákoty do ohně nebo ho zahrnul žhavým popelem, prostě kdy se začalo s "vařením". Říkám si, aby tenkrát toho dotyčného husa kopla (nebo raději, kéž by to byl pořádně vyvinutý mamut)! Ano, kdyby tohle nikdo nikdy nevymyslel, unikly by lidem krásné chvilky posezení při svíčkách v luxusních restauracích a požitek z jídla servírovaného na krásném porcelánu, ale zase by v každé domácnosti nemuseli mýt denně hory nádobí a lidé by patrně byli zdravější o ty vitamíny, které denně v potravinách tepelnou úpravou zničí. Nemyslím si, že bych musela za syrova chroupat obilná zrníčka, když se mohu klidně zakousnout do krajíce chleba, ale strkat do hrnce zeleninu nebo ovoce které klidně mohu pojíst za čerstva mi připadá zhůvěřilé. A to nemluvím o dobách, kdy si člověk mohl v každých polotovarech koupit bochánek syrového umletého hovězího na tatarský biftek - což už v posledních létech jaksi není možné. Zajímavé ale přitom je, že čím víc oklesťujeme podobnou nabídku a v rámci hygieny strkáme jednotlivé kousky potravin do baciluneprostupných obalů, tím víc zhoubných nemocí mezi lidmi bují. Děkuji, nechci!

Lidé jsou různí

Je to zvláštní - někdy sedím klidně v křesle, odpočívám, popíjím vinný střik a v hlavě mám jako vymeteno. Možná podvědomě relaxuji, spíš ale jsem úplně dutá. Jindy lítám po bytě jako blesk, uklízím, házím věci do pračky, přitom ještě míchám něco na plotně a do toho se mi v hlavě plete všechno možné. Inu, emancipovaná žena, která nemá jenom shůry dáno držet se vařečky, dalo by se říct. A v tom to právě vězí. Nejde přitom jen o mne, i když si myslím, že nejsem zrovna úplně pitomá. Spousta žen to má dnes velice dobře porovnané v hlavě, určitě je jich škoda k plotně nebo moderněji - k myčce nádobí a pračce. Tak proč to hrome pořád musejí dělat! Tohle nespasí žádná čím dál vyvinutější technika, ta jenom způsobí, že za pár let aby každá ženská měla k obsluze takových vymožeností přinejmenším jednu vysokou školu. Přitom lidé jsou různí! Tak jako ženy nesmírně inteligentní znám i spoustu putiček, kterým je nejvlastnější mýt, uklízet, žehlit, vařit... prostě motat se okolo takových všedností a na nic jiného prostě mozek nemají. Tak ať mi někdo poví, proč i takové se musí pracně mořit ve škole, týrat se s rovnicemi a množinami, klopotně se něčemu vyučit a potom denodenně v zástupech mašírovat do práce, kde jsou nešťastné a stejně jen koukají, jak ulovit nějakého chlapa, aby mohly počestně vletět do jináče - a do té práce nechodit! Přitom kdyby ty inteligentní vydělávaly tolik, aby bylo možné platit si z toho příjmu pomocnici do domácnosti, ty méně bystré by zaručeně byly šťastné jako blechy, že si nemusí namáhat mozkovnu a mohou dělat to, co je jim nejvlastnější a dokonce za peníze! A jejich místa by v mnoha provozech už opravdu dávno mohly zastat nějaké automaty, k tomu přece ti původní vynálezci techniku vymýšleli!

Co je to štěstí?

Co je to štěstí? "Muška jenom zlatá!" říká se tak neodolatelně v jednom filmu pro pamětníky. No jo, ale fakt, co je to štěstí? Pro jednoho člověka třeba jen lepší nedělní oběd, pro jiného paláce, tučná konta, prostě celoživotní úspěch. Štěstí je prostě pocit, vjem a každý člověk se ho dopracuje jinak. Není ale zvláštní, že často ti nejméně majetkem obdaření jsou s tím smíření a proto šťastní, zatímco ti mnohem zámožnější ten pocit neznají? Přitom navíc pro ten svůj úspěch doslova mlátí kolem sebe a dopouští se řady nepravostí! Nechápu to - a jistě nejsem jediná!

Zlý brouk

Ořed několika dny jsem zaslechla ve zprávách zmínku, že prý se náramně přemnožuje mandelinka kukuřičná. Tedy nevím, jestli to nebyla jen nějaká novinářská kachna, protože nikde jinde jsem o tom zmínku nenalezla. Nelze to však pokládat za vyloučené. Tak mně napadlo, že kdysi ve "zlých časech" se prokazatelně přemnožila mandelina bramborová a ve škole se začaly pořádat akce "na pomoc našim zemědělcům" a školáci chodili mandelinku sbírat do sklenic tak pilně, že to skutečně pomohlo. Rozhodně bych si nepřála, aby po poli zase běhala dítka s pionýrskými šátky, ale ruku na srdce - nezavrhujeme dnes některé akce jen proto, že vznikly v dobách dnes tak nepopulárních? Však ono by dnešním mláďátkům také neuškodilo, kdyby pozvedla zadečky od počítačů a televizí a mazala udělat kus užitečné práce. Pravda, ty dnešní dětičky s dredy na hlavě a s piercingem v pysku by za takový návrh asi do učitele píchly nůž!

Účty

Nedavno se mi dostal do ruky článek Účty za elektřinu: co platíme a proč? Tedy, přiznám se, že tuhle otázku si už také hezky dlouho kladu. Platit a hlavně kontrolovat účty za plyn a elektřinu jsem uměla od nějakých deseti roků. Táta od nás brzo odešel, maminka věčně postonávala a já na sebe často musela až příliš brzo převzít úkoly, které měli zastat dospělí. (Z tohoto hlediska mne nepřekvapoval příklad z literatury - tuším to byl nějaký příběh od Jane Austenové, kde šestiletá dívenka vydávala rozkazy služebnictvu a prakticky po smrti matky vedla otcovu domácnost. Ano, jistě by to zvládla, kdyby k tomu byla od mala vychovávaná). V tehdejších fakturách bylo snadné se vyznat i kontrolovat je. Bylo to přehledné podle systému má dáti - dal, jednoznačně uvedená cena za kilowat nebo kubický metr plynu, vyznat se v tom musel každý. Postupně to začalo nabývat na složitosti a dnes je celé to účetnictví tak nepřehledné, že mi dá kontrola moc práce a jěště si správností většinou nejsem úplně jistá. A tak si říkám: není to náhodou úmysl? jestliže já, rutinovaná osoba v plné síle mám co dělat, co lidé méně zkušení, staří, nemocní? Ti prostě musejí držet papulu a platit. No a firmy bohatnou. Jak jednoduché, že?

Vyslovnost

Šlapu si po tomto světě sotva půl století a přesto už mám dlouho podezření, že velká část mých bližních by patřila do blázince. Nedavno se mi to zase jedním důkazem potvrdilo! Od mého dětství se jméno skladatele Wolfganda Amadea vyslovovalo tak, jak psáno. Tedy "Mozart" - se "zet". Ale někdy před třiceti léty přišla nějaká moudrá hlava s názorem, že správně by se mělo vyslovovat "Mocart". Samozřejmě, ta hlavička podpořila svůj názor tolika argumenty, že z toho mnozí zfamfrněli a proti zdravému selskému rozumu začali horlivě "mocartovat". Posluchače to tahalo za uši, rozumnější hlasatelé v rozhlase a televizi se snažili o takovou výslovnost Mistrova jména, aby to osudné písmenko zaznělo nějak neutrálně... Tuhle jsem se po létech dočetla, že "mocartiáda" není vůbec na místě, že v českém jazyce je vhodnější klasická výslovnost Moje prababička měla v takovém případě vhodnou průpovídku: "No to by němej neřek, dyby mu hubu roztrh!"

Gentlemanovy rukavičky

Jdu jen tak po ulici kolem plochého oranžového kontejneru KOMWAG - a na jeho víku leží pár pohozených bílých rukaviček. I přes to směšné umístění na hromadě odpadků mi to připomíná pietně naaranžované zátiší v komnatě jinocha, jemuž týden před svatbou zemřela milovaná snoubenka na černé neštovice. Také mi to vnucuje vzpomínkku na dávné gentlemany - třeba na takové, kteří si na palubě Titanicu šli raději dát ještě poslední skleku, než by se s ostatními potupně rvali o místo v záchranných člunech. Samozřejmě, z těch pohozených rukaviček se nedalo poznat, zda jsou dámské či pánské a mně nic nenutilo to jít zjistit. Stejně si myslím - podle toho, že kontejner stojí na trase nedaleko tanečního sálu - že tu rukavičky odhodil jakýsi novodobý "gentleman" v amoku, že na sobě náhle nemá otrhané džíny a sešlapané smradlavé tenisky.

Všechno s něčím souvisí

Všechno na světě prý s něčím souvisí. Jo, je to jistě pravda, i absolutní maličkosti! Zachtělo se mi tuhle zakoupit do truhlíčků bylinky. Léta to tak dělávám, než to přišlo do módy, leccos jsem si sama pěstovala ze semínek, dnes už nemusím, je to snadnější, ale také dražší. V peněžence i na kontě už jsem měla docela průvan, další příjem v nedohlednu, říkám si: "Jen bazalku a meduňku, nic víc, nic víc! Půjdeš rovnou jen po tom, rozhlédneš se mezi stánky, kde mají nejlepší, ale nic víc nekoupíš!" I košík jsem - pro jistotu - brala z domova právě jen na to množství, co jsem hodlala nakoupit. A Jak to dopadlo? Jo, bylinky mám podle plánu, ale k nim i některé jiné navíc a také pár petunií a sporýšů, na chalupu do letní kuchyně. Že nemám tašku vůbec nevadilo, nějaké ty kostkované nákupce tam prodávají na každém kroku. A co s čím souvisí? To právě nechápu! Jak souvisí moje nepevná vůle s mým věčným prázdnem v peněžence!